Útočiště

Od chvíle, kdy se v nemocnici u svatého Munga probudil bolestí tepající zbytkem jeho pravé ruky, věděl, že žije v propůjčeném čase. Neměl přežít, nikdo s tím nepočítal, nejméně on sám. Každé další ráno vítal s rozpaky a špetkou vděčnosti. Pocit nepatřičnosti a provizornosti v něm setrvával, když přebíral Merlinův řád, když byl jmenován ředitelem Bradavic, když učil další ročník Obraně proti černé magii. Pak přišla rána, na kterou celou tu dobu čekal. Nechápal, proč teď hledí na dveře ředitelny se stejně absurdním pocitem, s jakým hleděl před pěti lety na dveře svého nemocničního pokoje. S nadějí, že vejde ona.