Moje články

Fandom: Alternativní čajová realita
Poznámka: I v Porcelánové zemi se ctí jisté tradice :D
***
Smuteční síní se ozýval tesklivý pískot varné konvice.
Tuhle tu oktávu, ale neměl děda Green vůbec rád! Měl rád Zelenou ódu pro tři podšálky, tu co mu hráli i na promoci v pětačtyřicátém. A pěkně od podlahy! Žádný cukr!
Celej tenhle obřad by se dědovi nelíbil. Green juniorův junior to věděl.
Prý, všichni povinně naředit černým čajem! Pche!
Slyšel tichounké cinkání porcelánu o kov, to se děda obracel na podstavci, uložen v stále nezakryté čajové plechovce. Obracel se nelibostí, ve svém provizorním hrobě.
Děda - vysušený jako šušeň.
Juniorek věděl, že to děda dokáže, odplavat za pomocí lžičky medovou řekou Styx.
***

Fandom: Harry Potter
Poznámka: Zmínka o pravděpodobném slashi, aneb co jste o Kruvalských možná nevěděli, či tušili a báli se zeptat? :D
Proč? Protože Hagrid je světem nezkažený a můj oblíbený poloobr! :)
***
„Až půjdu zasejc krmit Oliheň, Tesáku, tak ti to vokážu, slibuju…“ vypravil ze sebe mezi návaly hurónského smíchu Hagrid a poplácával svého psího společníka po hlavě.
Tesák vzhlédl ke svému pánovi vodnatýma, krví podlitýma očima a povážlivě naklonil hlavu na stranu.
„Voni ty Kruvalský, snad ani nejsou vobyčejný lidi, říkám ti, hotová loď bláznů, todlecto… “ kroutil hlavou, mezitím co popadl cíp kostkovaného ubrusu a začal si s pootevřeným chřtánem utírat slzy smíchu, které nestihly utéct mezi vousy.
Tesák v napjatém očekávání slintal.
„Voni ti tam po sobě skáčou nahatý,… voni snad nevědějí, že se todlecto dělá se ženskou, hehe….“
***

Fandom: Hercule Poirot
Poznámka: Prosím francouzsky mluvící, aby omluvili chyby. Je to naposloucháno z Poirotových výstupů...:D Francouzsky umí jen můj jazyk a slova to nebudou.
***
Mon Dieu, do tak prekérní situace se Poirot ještě jaktěživ nedostal!
Hořekoval, kdesi v hlavě, poblíž pověstné šedé kůry mozkové.
Hastingsi, mon ami, nedívejte se na Poirota takto!
.
.
.
Mais oui, Poirot již ví, jak nepošramotit svou pověst a vyřešit tento zapeklitý případ!
„Hastingsi, již vím, kdo zabil nebohou vdovu lady Ronflantovou!“ pravil a počal si sundávat svou vycházkovou holí mokasínu.
Ve své, v rukavičce oděné pravičce, svíral svou vlastní ponožku.
„Čichtěte si! Co cítíte, Hastingsi?“
„Bože! To, co jsem cítil, když jsem se s vámi poprvé sklonil k tělu,“ přiznal.
„Oui! Poirot má dojem, že to on sám je pachatelem!“
***

Téma: Cena za štěstí
Fandom: Requiem for a dream
***
Lehla si a přitáhla nohy blízko k tělu. Byla to pozice plodu, pamatovala si to, protože jí to kdysi řekla Sára.
Pomalu pootočila hlavu, aby se podívala směrem odkud přišla, ke dveřím koupelny. Na dlaždicích, až k místu kde ležela, se skvěla vlhká stopa.
Nejistě zahýbala ztuhlými chodidly. Žádná bolest, jen povznášející… nic.
Pomalá, osvobozující, tělem prostupující otupělost, tak neskutečná, až jí brněly červeně nalakované konečky prstů.
Venku pršelo, když běžela, věděla to… asi. Pamatovala si, že když zdolávala cestu, co nejdelšími kroky, míjela kaluže. Harry má rád kaluže. Ona má ráda Harryho.
Tvář jí pomalu ozdobila maska šťastného úsměvu.
***

Fandom: Harry Potter
S podtitulem-a nikoliv na zuby :)
Poznámka: Protože mám dvojčata, jako tvůrčí duo vážně neskutečně ráda. Snažím se je dávat dohromady, když je madame Rowlingová, tak krutě rozdělila.
***
„Frede! Frede, Fredíku…!“ dloubala roztomile fouskatým čumáčkem do bratra malá narezlá myš.
.
.
.
„Georgi, zdálo se mně, že…“ zarazil se a rozhlédl se kolem. V tu ránu se černé, korálkům podobné oči rozšířily údivem.
„Nezdálo, brácho. Vidíš? Alespoň máme důkaz, že Snape strkal ten svůj křivý nos do našich záležitostí, schválně přeházel nápisy na přísadách. Padouch!“ lamentoval, sedaje si na zadní nožky.
„Brácho ty ses… podělal?“ vypísknul smíchy, když zahlédl myší bobky opodál.
George přikývl.
„A ty se poděláš taky. Jsi v pasti! Podívej se,… ufiklo ti to ocas!“ přejížděl frustrovaně předními nožkami přes čumák. Lidské gesto.
„Jak tohle vysvětlím Angelině…?!“
***

Poznámka: Vím, že mám ve Fryově jméně navíc á, ale ono se to lepšejšeji psalo...:) Odpusťte.
***
„Ukážu ti cestu ráááájem, půjdeš tam s přítelem Frááááyem… přítel Fray má o tebe záááájem, Bendre nezaplatils náááájem,…“ neslo se kuchyní Planet Express.
„Hej Frayi! Čekal jsem tě doma s večeří, nepřišels. S tím problém nemám, zblajznul jsem to sám, ale bylo toho moc, tak jsem doma trochu obhodil komoru, měl bys…“ zarazil se Bender uprostřed věty a… koláč!
„Zapek jsem tam doutníky, tři příčně a dva podélně, tak jak to máš rád,“ pochlubil se.
„U mýho naleštěnýho zadku! Jako bych cítil…“
HOŘKÝ MANDLE! Pak, že je blbej!
„… oříšky! Bleh, chceš mě zabít?! Do tohohle já kousat nebudu!“
Je blbej.
***

Varování: jeden mírný náhled do rozkroku jednoho mírného Kryťáka :D
***
„Krytone, mám dojem, že si budeme muset pár věcí vyjasnit,“ povzdechl si Lister s frustrovaným kroucením hlavy. Po těchto slovech, se Rimmer otočil jako na obrtlíku a odcházel i s na dvou prstech štítivě zavěšeným košíkem.
Kryton zakýval rychle svou hlavou jako krychle a nervózně v prstech žmoulal lem roztrhané bílé zástěry.
„Abychom si rozuměli, nebudeš svým kolegům…“
„Myslíte robíkům?“ sypalo se z něj kajícně.
„Těm a taky nám všem ostatním, ukazovat to, čemu ty říkáš Ivan, Krytone.“
„Myslíte můj… žalud?“ zapištěl.
„Krytone, už jsme probrali, že nemáš normální penis, tudíž nemáš ani normální žalud… tak, a teď máš volno.“
***

Fandom: vlastní, moment odehrávající se v pytlíčku gumových medvídků
Poznámka: Taky vám lezou na nervy ty věčné inovace chutí a barev? Skoro jako Potterovské Bertíkovy vyblité fazolky tisíckrát jinak...:D
***
Pozoroval ji z dálky, zpočátku jen tak občas a stydlivě. Ona byla tak jiná! Seděla v samém rohu, u nažloutlého okraje a hleděla srze průsvitný plastikový obal někam ven. Někam, do toho čarovného světa lidí. Přesně jako on sám! Všichni mu tvrdili, že jeho vysněný lidský čarovný svět je krutý a že mu nakonec zláme vaz. Nevěřil! A ona měla tak zasněný výraz, myslel si, že určitě také nevěřila.
„Ahoj, já… já jsem Nektar,“ vykoktal.
„Ambrózie,“ pootočila hlavu směrem k němu.
Ambrózie. To slovo hřálo na jazyku. Byl moc rád, že éra jmen jako Zelený, nebo Červená, již dávno pominula.

Poznámka: Uvažovala jsem, jestli použít ty krásné familiérní zdrobnělinky Jimmy a Gregy, ale pak mě došlo, že nepíšu slash...:D Tak jsem je honem rychle zapudila.
***
S onkologickým, mě příslušným klidem jsem si párkrát neklidně a neonkologicky, uříceně oddechl. Stál jsem před ním a připadal si stereotypně. Idiotsky obvykle.
„Kde to máš?“ vzhlédl od lahve.
Zaprášená a zašlá, zřejmě kvalitní… čisté fleky na skříni, tak přesně tam ji vyválel. Tyhle ty tvé drobně ležérní lži, Housi.
„Nebo jsem to chtěl po Cameronové? No nic, tobě by japončík stejně nedal…“ nafoukl tváře a pomalu vyfukoval.
„Volal jsi kvůli senátorce, říkal jsi, že nepodá žalobu…“ nakousl jsem.
„Zdá se, že jsem sežral strašlivého draka,“ foukal na hrdlo lahve.
„Vyřešil…?“
„A princezna zůstala celá,“ dořekl.
A šašek si oddechl.

Poznámka: ovíněně, ale přeci!
***
„Kocoure, zase si jdeš rituálně dělat řecko-indický copky?“ prohodil úkosem Lister, když viděl kocoura s hořící prskavkou a Robíkem přidržujícím kbelík plný mešního vína.
„Mundůr máš na to stylovej,“ zachechtal se a hodil po Kocourovi v parádním modravém fráčku očkem.
Opodál postávala krabice plná hřbitovních svící.
Znovu hodil po Kocourovi v modravém fráčku očkem,... po vždy dokonalém Kocourovi s červenými fleky-velkými jako Hollyho pleš?
„Dneska je Kočíhod,“ potáhl Kocour nosem.
„Co je u Rimmrovejch spodků Kočíhod?“
„Den smrti pramáti kočky,“ pronesl zcela neKocourovsky vážně Kocour.
Lister zavyl v pochopení.
Po úvaze poslali truchlit Krytona a dali si další kolo Esmeraldy.

Fandom: Alternativní verze, neboli "kdyby" pokračování, pohádky Jana Wericha "O zasloužilém Vrabci"
Poznámky: Naprostá hloupost, ale tátovi se líbí, ovšem jemu se líbí vše co zavání Werichem
***
„Á heleme se, vás už jsem já panečku někde viděl!“ poskakoval Vrabec kolem.
„Ale podívejte se vašnosti, bez legrace, tadyhle nemůžete spát, tadyhle ne. Tadyhle vás můžou chytit za potulku! No tak vstávejte!“ dloubal flofanem-tedy on to byl spíš klofánek, do psa. Pes byl namrzlej jak náruč Vrabčákové.
Nic!
„Krindapána, jéminkote, pane Fousek!“
On tenhle Vrabčák, nemá hlas jako Krkavec, nehledě k tomu, že on by ani tendlecten strejček Krkavec Fouska z jeho spánku neprobudil.
„Pómóc!“
A vida ho! Strážníček, státní služebníček si to rázuje parkem rovnou k Fouskovi.
Tak přece jen svitla naděje! - tedy, Vrabčák si todlecto myslel.

Fandom: realita, vnučka plnící přání své milované babičky
Poznámka: Mírně švihlé. A ještě k tomu tak nějak ukrutňácky tajně :).
***
Šmik.
Malá Hanička. Tahle Hanička měla babičku a ta měla ráda Haničku.
Haniččina babička, ale neměla ráda jejího tatínka, nelíbilo se jí jeho povolání a jeho kníry. Byl řezníkem a jeho kníry byly řeznické.
Šmik.
Hanička se babičky jednou zeptala, co by si přála, kdyby chytila zlatou rybičku a tak jí stará paní svěřila tajemství. Tajemství svého přání. Od té doby chtěla být Hanička babiččinou zlatou rybičkou.
Šmik.
Dnes měla babička narozeniny a Hanička věděla, co si babička přeje. Dnes mohla být zlatou rybičkou!
Šmik.
„Dobrý babi! Tatínek si té zmizelé ledvinky nevšimne, neboj!“
„Babičko?“
„Ty mě ale vůbec neposloucháš!“

Nastěhovali jsme se s Detlefem do starýho, oprýskanýho auta černý barvy.
Když se jen tak poflakujete kolem, narazíte na různý věci a tak jsem jednou našla psa a taky dvě kočky. Ten pes byl rotvajler a pojmenovali jsme ho později Stromer. Stejně nám pak, a tím myslím ještě později utek.
Ty kočky byly hodně mourovatý a dělaly hroznej randál. Stejnej randál, jako když jste zahýbali dveřmi našeho domova. Skřípalo to.
Vyházeli jsme kvůli těm mým mazlíčkům opěradla zadních sedadel a každej večer jsme si tam všichni lebedili. Nohy nám trčely z oken, my jedli jabka a házeli Stromerymu jejich ohryzky.

Poznámka: Protože tohle je záležitost jako stvořená pro Weasleyovská dvojčata :)
***
Nejistě se zadíval na Fredovy trenky a zkusmo prostrčil dva prsty dírou velkou jako pěst, která vévodila všem vybledlým zelenkavým proužkům.
„Třeba by se daly nosit i obráceně,“ navrhnul se značkovým úšklebkem a s nelibým mlasknutím si přirovnal tkaninu k pasu.
„Něco jakože, slon nevidí a tak chobot bloudí okolím?“ uchechtnul se majitel spoďár.
„Bramboračku jsme měli v neděli, to už je čtyři dny… tohle nám neprojde.“
„Mamka ví, že po ní mívám větry,…“
„Jo, ale po čtyřech dnech? Mysli! Tady končí všechna sranda Freddie, budeme muset najít pár dobrovolníků, ty nové Bum - Bum pralinky, už na sobě testovat nebudeme…“

Poznámka: Protože mám Červenýho trpaslíka neuvěřitelně ráda, ale ten jeho geniální ostrovtip asi stejně nikdy nevyčíhnu...:D
***
„… Jupiterská těžařská loď Červený trpaslík dne dnešního dohlásila hlášení. Hologram stále v čudu.“
„Díky Hole, zase důvod proč zničit vesmír až zítra,“ povzdechl Lister tak mocně až letělo kari.
„Pane Listy, copak se neradujete? Na tuhle výpravu do minulosti se těšíte už od té doby, co jste se přestal těšit na tu předešlou,“ trhal hranatou hlavou Kryton, zatímco kari utíral.
„Chybí mi Rimmer, Kryťáku. Připadám si bez něj jak sprostý citoslovce uprostřed porna pro hluchoněmý,“ přiznal a kreslil v kari obrázky.
„Je úplně sám, uprostřed nekonečnýho vesmíru,“ málem už melodramaticky.
Přichází Kocour.
„Nekonečnýho? Pche! Tolik štěstí mít nebudem…“
Odchází Kocour.

Fandom: Alenka v říši Divů, Burtonovská filmová verze (ovšemže kvůli Johnymu alias Kloboučníkovi)
„Nevím! Víš?“ uchechtával se ten s kloboučíkem a špendlíčky, zatímco nedůstojně tancoval po rozviklaném dubovém stole.
Alenka roztírala drobným prstíkem čajovou skvrnu pod tančícím šálečkem.
„ ...ono to tedy, hopsasá, je od dob té červené Srdcově velkohubé královnice, víš to ty?“ ukázal rukavičkou na vyděšeného Křivouchého.
„Nebo snad, ty?“ načež se obrátil na Králíka, který netrpělivě potlapkával po víčku svých neúprosných hodinek. Čas běžel.
„Tak poví mi tu někdo, proč klobouček přistane vždy v mém křoví?“ vykřikl ten v parádním oblečku.
„Protože jiný Kloboučník v království není? Alenko, jdeme!“ dopil Králík svůj šálek čaje a vložil Alenku do kapsy parádní vestičky.

„Majdo, spíš?“
Tohle je ta otázka, na kterou prý nikdy neodpovíte pravdivě, říkala jí maminka.
„Asi ne.“
Medvídkovi by mohla žmoulat ucho i jindy, že?
„Tak porada. Ale hned!“
Nebyl přece čtvrtek a dokonce ani neděle. Naučila se kvůli tomu znát dokonce i dny v týdnu.
„Máš tu zaprdíno, Matěji.“
Chichotala se, když zadržovala dech pod jeho přikrývkou.
„To máš teď jedno. Musíme vyřešit co s tetou Agátou, zítra přijede.“
Nerozuměla.
„Hm?“
Těšila se.
„Majdo, ona už neodjede! Chápeš, kvůli ní odešel dneska táta s věcmi!“
Ne, nechal tady ponožku!
„Proč?“
Ne!
„Protože máma ji má ráda, víš?“
Netěšila se.
***
Takže, tímto přeji zdejšímu osazenstvu krásný páteční večer :). A později snad dobrou noc!
Jsem v této soutěži zelenáčem, tudíž doufám, že jím dlouho nezůstanu a troškule se otrkám...:).