Moje články

Tahle osoba... kdyby jim tahle osoba poslala alespoň dopis a informovala je o svých plánech... ne, že by o nich Lobélie chtěla vědět, ale bylo by to přinejmenším slušné... nebo kdyby, tahle osoba, uložila nějaký vzkaz uvnitř svého bytu, to by bylo skoro přijatelné. Ale zničehonic odejít a nechat za sebou takový nepořádek, rozruch, klepy a ostudu!
  Lobelii trvalo týdny než dala noru do pořádku aspoň tolik, aby se mohla konat dražba. A stejně se jí nahrnula krev do tváří a sevřel žaludek pokaždé, když zaslechla: "...podivné návštěvy...", "...hlučné mejdany...", "...špinavé talíře...", "...vyjedené zásoby...", "...drobky na koberci..." a "...nenadálé odcestování!"

A potom si Bilbo zajel rukama do kapes a vyjekl: "Co to mám v kapse?" Nahmatal totiž něco měkkého a trochu ulepeného.  Byl si přitom docela jist, že svůj kapesník nechal onoho slunečného jitra pred mnoha a mnoha dny doma, ve Dně Pytle pod Kopcem. Promluvil sám k sobě, ale Glum myslel, že je to hádanka a strašně ho to rozčílilo. "To není fér!" bránil se.
Bilbo zaváhal, když  ucítil, že to měkké cosi pod jeho prsty zmizelo. Ale protože v druhé kapse měl stále prstýnek, který prve našel v chodbě, trval na své otázce. "Co to mám v kapse?"

I. Týdně přečtu více než 7 standardních kapitol.*
    Obvykle
    Občas
    Výjimečně

2. Tajím, kolik času trávím čtením.

    Obvykle
    Občas
    Výjimečně

3. Cítím diskomfort pokud nemohu číst u jídla nebo při cestování.

   Obvykle
   Občas
   Výjimečně

4. Kvůli čtení nezvládnu činnosti, které se ode mě očekávají.

  Obvykle
  Občas
  Výjimečně

5. Čtu i texty, které jsem neměl v úmyslu číst, pokud se ocitnou v mé blízkosti.

  Obvykle
  Občas 
  Výjimečně

Za každé Obvykle započítejte 2 body, 
za Občas 1 bod, za Výjimečně 0 bodů.

*Standardní kapitola odpovídá 20 stranám beletrie, 8 stranám populárně naučného textu, jednomu komiksu, 5 leporelům nebo 80 obalům od čokolády.

    Nemám ráda kytky. Chtějí prostor, pozornost, péči, správné postupy, morální kompromisy... přitom vůbec nejsou roztomilé, neskládají básně a skoro nic je nejde naučit. 
   Má to jedno překvapivé "ale." Mé chladné vztahy k nim mi umožňují se po patnácti minutách ždímání internetu spokojit s radami anonymních lidí (a nelidí),
a v klidu zasadit rajče, jahodu a petržel do jednoho velkého květníku. Beztak mám jen jeden, a jinak bych to ubohé rajče musela vyhodit rovnou.
  Nemám ráda kytky, takže moje vztahy k nim jsou mnohem méně stresující než ke zbytku světa, stojí mě o tolik méně nervů, a proto je mám ráda.

   "Nový obsah" jsem přelétla, vyzobala nejlákavější novinky a hledám, jestli je vypsané další téma a přitom vím, jak to dopadne...
    Buď bude těžké, nebo lákavé. Buď mě nebude napadat nic, nebo věci moc osobní, moc kontroverzní, moc zbytečné. Večer mi bude líto času, který by drabble sežralo, tak budu radši doomscrollovat internet. Během dne se podívám ještě sedmkrát, která témata jsou aktuální, kdy se odevzdávají, udělám si pro jistotu printscreen, nebo dva. 

    S dalším večerem dostanu vágní nápad, bez jistoty, že půjde dokončit. Takže kouknu na "Nový obsah," vyzobu rozinky, počkám na nové téma a půjdu spát, rozuměj doomscrollovat internet.

    Mrazák je kámoš, nejlepší kámoš šetrné hospodyně. Uchová půl porce toho, lžíci tamtoho, proužek papriky na lečo a kost ke kostičce odřezky na domácí bujón.

   Mrazák je trenér. Neudržuje svěží jen potraviny, udržuje svěží vaši mysl.
   Jdete do mrazáku pro rybu...
   Bum, letí zmrzlé kuře k zemi, trénujte postřeh!
    Tahle hnědá věc jsou švestky, nebo guláš? Trénujte paměť.
   Jak to tam narvat všechno zpátky? Využijte prostorovou představivost, jemnou motoriku, management vzteku, jazykovou vybavenost! A umění prohrávat.
   Na závěr procvičte kreativitu. Když venku zbydou čtyři mražené jahody, kostka filé, listové těsto a litr kuřecího vývaru... tak, hodně štěstí a dobrou chuť.

Naučili mě mladí lidé používat aquapark... zejména ty divné chlívečky na krajích některých bazénů.

    Pamatuji si na své pohoršení, když jsem je zaznamenala poprvé - je to snad útočiště pro páry?! 

   Pak jsem s úžasem zjistila, že se tam voda z času na čas ode zdi ke zdi vlni. Ne diky technologii. Ale kvůli trpělivým adolescentům, kteří ty vlny skákáním nahoru a dolu vyladili.

   Chyba vás stojí vodu v nose, ale je to děsná sranda. Doporučuji to zkusit. 

    Hledáte fázi, tempo, které když najdete, tak se svou vlnou létáte stále víš a padáte stále hloub.

   Úplně střízliví a na přiměřenou dobu.