Vanoce 2013

Píseň o siru Reinhardtovi a Soumračném rytíři
I.
Náš příběh se začíná v daleké východní zemi. Sem před mnoha lety odešel bojovat udatný sir Reinhardt. Tento odvážný, urostlý rek byl povahy ušlechtilé, dobrého srdce, leč bohatství velkého nikdy nevlastnil. Jeho zbroj i přílba zažily již mnoho bojů. Vlasy, které v mládí měly barvu zralé pšenice, nyní prokvétaly stříbrem, laskavé pomněnkové oči zdobily vějířky vrásek, jež jim dodávaly vlídného výrazu, ačkoliv Reinhardt byl v poslední době spíše zasmušilý.

Večer byl studený. Vítr vanoucí od Vltavy se proháněl v ulicích a nutil měšťany, spěchající k drožkám a kočárům, přitahovat kožešinové límce vlněných plášťů blíž ke krku. Pouliční prodejci podupávali v kalužích světla pod plynovými lampami a dýchali si do zkřehlých dlaní.
„Postůjte na chvíli, vážený panstvo,“ zavolal snědý, vychrtlý mužík v pestrobarevném turbanu na blahobytně vyhlížející trojici, která se prodírala mezi chátrou. „Potěšte svý zraky a žasněte nad kouzlama až z dalekýho Orientu! Předvedu vám skutky nevídaný, divy a čáry!“

Adam je vyvolal zrovna v době oběda, takže zmizeli za denního světla z Ritzu plného lidí. Crowley mu už plánoval trochu drsněji sdělit, že si je nemůže povolávat, jak se mu zachce, ale viditelně se zarazil, když si všiml, že Antikrist pláče.
Velké slzy se mu koulely po tvářích, takže ani jeden z nich nevěděl, jak na něj - žádnou zkušenost s lidskými brečícími dětmi neměli. Naštěstí jim to ale Adam všechno objasnil sám.

květen 1996
Půl osmé večer. Xénie Vulpesová si zastrčí za uši tmavé pramínky uprchlé z drdolu, kouzlem shrne do košíku nástroje a kamínky, narovná záda a pohlédne z okna. Zvyk. Její muž dnes ráno odjel za prací. Touhle dobou sklízí svůj stánek na burze kamenů a chystá se s kamarády gemology na pivo. Evžen a Xénie jsou liščí mágové a mají cit pro kameny. Xénie vyrábí šperky. V košíku má rozpracovaných hned několik zakázek.
Když narovnává ubrus na jídelním stole, voda v dřezu se namodrale rozsvítí. Xénie pustí ubrus a večer s knihou v duchu odloží na neurčito.

Milá Zuzko,
vím, že můj dáreček není příliš dlouhý, ale přesto doufám, že se Ti bude alespoň trošičku líbit a že alespoň vzdáleně splňuje Tvé přání. Krásné Vánoce!
Za zbetění děkuji Rye. Panu Foglarovi se omlouvám, že jsem si prachsprostě vypůjčila jeho svět a postavy, ale nemám a nebudu z toho mít ani halíř, tak snad mi to odpustí a nebude moc rotovat.
Tramvaj kovově drnčela ulicemi města. Inženýr Otakar Losna se zády opíral o madlo v zadním vagónu, v jedné ruce držel síťovku s několika kubánskými pomeranči, v druhé aktovku a zamyšleně hleděl z okénka.

Nejceler!!!
Nová kniha Mlíkaře Berta ze Záblat!!!
Dramatický příběh o hledání ztracené lásky!!!
Kniha, kterou určitě musíte mít pod stromečkem!!!
Nejceler!!!
Nejlepší dárek pro vaše manželku, milenku nebo i obě najednou!!!
Recenze Gyty Oggové na stranách 2-4!!!
Vyjádření kritičky Kamily Vyšťouralové na straně 15!!!
Nejceler!!!
***

Název: Blíženci
Obdarovaný: Aziz
Fandom: Jan Hus (minisérie ČT)
Beta-read a konzultace: Dangerous
Přístupnost: 12+
Věnování: Milá Aziz (a milý laskavý čtenáři),
tato skromná povídka není povídka historická. Vychází ze seriálu ČT Jan Hus, takže ti budiž přáno, aby sis během čtení představovala Matěje Hádka a Jana Dolanského, je to naprosto účelné. Dále prosím všechny milovníky historie, aby přivřeli svá očka, neb toto není skutečnost. A naposledy prosím všechny, kteří četli Písmo a mají ho rádi, aby rovněž přivřeli oko a brali toto jako dílo vánoční.

Něco se mu zdálo. A chtěl si to pamatovat. Pištivý zvuk budíku však vyplašil poslední zbytky snu. Padl zpátky do polštáře ve snaze se probudit. Zamrkal. V pokoji byla černočerná tma. Napotřetí nahmatal lampičku. Mžoural do záře, která jindy sloužila jen k letmé orientaci. Budík na nočním stolku ukazoval 4:02 – nic – 4:02 – nic – 4:02 – nic – 4:03 – nic… Vypotácel se z postele a došoural se do druhé poloviny místnosti. Zatímco se v konvici vařila voda, přešlapoval bosýma nohama po chladných kachlíkách, které lemovaly kuchyňský kout. Zápasil s neotevřenou kávou. Nesmí ji vysypat.

Osm dětských malíčků se dotkne, vprostřed kruhu rukou na starém stole hoří svíčka, zšeřelou půdou se ozve zaříkávání, nejdříve tiše a nesměle, pak nabere odvahu: „Duchu, zjev se!“
Vyndá fotku ze spodního šuplíku, vrásčitá ruka letmo pohladí stříbrný rámeček a ona neslyšně vzdychne.
Lich je mág, který byl velmi mocný, ale nenaučil se ovládat svou moc a ta ho pohltila. Poté místo toho, aby zemřel, žije dál, jelikož ho jeho nesmírná neovládnutá moc udržuje při životě. (Wikipedie)
***
Ester

„Víš jistě, že se ke mně nerozletí všechny kovové předměty v okolí deseti metrů?“ ujistil se Steve Rogers, když si zápěstí připínal elektromagnet.
„Samozřejmě že ne,“ odsekl Tony Stark. „To už jsem vyladil. Na magnetické pole reaguje pouze tvůj štít. Nejsem takovej blázen, abych chtěl hrát berany berany duc, až kolem tebe poletím v brnění.“ *
Steve neřekl nic. Stiskl vypínač, obvod se uzavřel a magnet se začal chovat jako magnet.
Během následujících deseti minut se Steve dozvěděl několik nových vulgarismů a zjistil, že u sebe Tony nosí hodinářské nástroje**.