Vanoce 2013

Stále na cestě, má milá Mrs Meadows... ale už tam pomalu budem :)
Což ovšem neznamená, že se mi to celé nerozrůstá do šílených rozměrů.

Ahoj Blanco,
druhý díl zástupného dárku je tady! Dozvíš se, kam že to vlastně pluješ. Vstoupíš na pevninu a získáš doprovod. Cesta je dlouhá. Další díl se teprve píše :)

Nezvyklé ticho. Na tichu by nebylo nic divného, kdyby vřava neustala tak náhle. Byl uprostřed boje, zmatku, naproti němu byl Gothmog s děsivými rohy. Dlouhým bičem se jej snažil zasáhnout a jemu už ubývalo sil. Všichni kolem byli mrtví. Náhle si uvědomil, že už se nemůže nadechnout.
Celým tělem mu projelo uvědomění.
„Jsem rád, že sis to uvědomil,“ ozval se zvučný hlas, který zněl odevšad.
Co se stalo s armádou Maitima a Macalaureho? Podařilo se jim uniknout? A hlavně je Maitimo naživu? Zaplavil jej strach, když si uvědomil, že je v tom nechal.

Drahá Blanco,
tohle je bonusový dáreček na pokračování, takový foršus, než se dočkáš svého skutečného Ježíška. Doufám, že se bude líbit.
Přeju symbolickou šťastnou cestu, ať už to bude kamkoliv.
Zu
... odvažuji se tedy doufat, že bych snad při příznivém větru mohla očekávat váš příjezd koncem května t.r. Přijmete-li mé pozvání, s velkou radostí vás přivítám na naší skromné základně. Věřte, že váš čeká mnoho milých překvapení.
S nejsrdečnějšími pozdravy
Molly Hamley

Aleks s hrnkem svařeného vína obejde odsunutý gauč a pohlédne na kouzlo. Všechny tři obrazce už zhasly. Aleks odloží hrnek na stolek u pohovky. Navleče si rukavice, klekne za vnější ochranný kruh a foukne do práškové rtuti. Kouzlem ji pošle zpátky do krabičky. Sesbírá ametysty, poděkuje jim a začne opatrně rozrušovat čarové kouzlo.
Ochranný kruh zruší jako poslední.
Pak pustí gramofon a uvelebí se na pohovce.

Studeně mrholí. Je moc zima na tenký svetr. Karel se otřese a zrychlí krok. Xénie v liščí podobě váží sotva pět kilo. Kdyby nebyl vyčerpaný soubojem, dokázal by ji donést až do Lysolaj. Teď neví, jestli dojde k nejbližšímu uzlu veřejné sítě u posledních bohnických domů. Otevřít portál nepřichází v úvahu vůbec. Musí někde najít vodní plochu a zavolat Darje.
Sféra vlivu zastíracích kouzel černého mága je bezpečně daleko. Karel se zastaví a pohlédne na Xénii. Ona opětuje jeho pohled.

Evžen Vulpes sleduje, jak na kamennou podlahu dopadá křída a láme se na kusy. Kolem něj zuří podivný požár. Plameny mají černou barvu. Evžen sebou trhne a obraz je pryč. Zůstane jen úzkost zakousnutá do útrob. Něco se stalo. Cítí to v kostech.
„Jste v pořádku?“ ptá se zákaznice. Věštkyně ve středních letech. Stěhuje se do nové provozovny a chce ji mít zabezpečenou. „Strašně jste zbledl.“
„Přijdu to dokončit zítra,“ řekne Evžen rychle a popadne batůžek. Křídu nechá ležet.

Alessandra zívla a upila z hrnku čaje, který jí v kuchyni nalil Karel. Když vstávala mezi druhou a sedmou odpoledne, mívala náladu a mozkovou kapacitu medvěda probuzeného ze zimního spánku.
„Jsi si tím jistá?“ zeptala se Izabely. Asi tak potřetí. Možná počtvrté.
„Jsem. Vypadal starší než teď.“
„Když ses zmínila o kruhu, ptal se na Millerovou.“
„Třeba nechtěl, abych se o něj bála. Ještě ve Vlčích Dolech jsem měla tušení, že se mu něco stane, ale on to nebral vážně.“

Darja zaklepe na dveře domu Vulpesových. Přišla bez ohlášení, možná nevhod. Xénie ji zve dál, zatímco její malá dcerka Evženka si jde hrát k sousedům. Dům je plný vůně hovězího vývaru a domácí pohody.

„Nemám tušení. Patrik tady bydlel jen chvíli, když ho pustili z vězení.“
Marcel Viktorín se tvářil tak bezradně, že mu to Jeremiáš málem uvěřil. Bydlel ve starém domku na kraji Dejvic. On, několik slepic na dvorku a flegmatický německý ovčák, který zabíral celý druhý schod ke dveřím a ani nezvedl hlavu, když ho Jeremiáš překračoval.
„Jestli něco ukradl, nemůžu to zaplatit. Nic nemám.“
„Situace je mnohem komplikovanější, obávám se,“ řekl Jeremiáš. „Víte, kde teď jsou oba vaši synové?“
Viktorín se zatvářil překvapeně. Trefa do černého. „Nevím, proč?“