Milá Rebelko,
původně jsem ti chtěla napsat nějakou nekonfliktní vánoční pohádku o šípkové slizce a princi s křovinořezem, ale nakonec to dopadlo úplně jinak. Nicméně doufám ve tvou shovívavost a v to, že povídka (ve skutečnosti část většího celku) bude dostatečně srozumitelná.
-----------------------------------------------------------------------------
1. kapitola
Rychle přibouchl dveře, opřel se o ně a těžce oddychoval. Díval se na dívku, která se třásla na podlaze uprostřed kuchyně. Ještě před hodinou ji neznal, teď mu zachránila život.
„Macu! Co to sakra bylo?“ zeptala se ho hysterickým ječákem.
„Replikant. Robot z vesmíru, v poslední době se dost přemnožili.“
„Musíme pryč, vyběhneme předním vchodem a doběhneme na policejní stanici!“
Zakroutil rozhodně hlavou. „Ne. Během hodiny jich tu budou stovky a žádná policie s nimi nic nezmůže.“
Milá Blanco,
přiznávám bez mučení, že přes původní nápady se mi nakonec nepodařilo zrealizovat nightrunnerovský záměr. Ale slibuju, že někdy v budoucnu tu fanfikci napíšu. Doufám, že budeš spokojená i s tímto "náhradním" řešením, a přeju ti krásné Vánoce.
„Tati, proč je DMD v dubnu?“ zeptal se mě jednoho dne můj nezvedený potomek.
Předstíral jsem hluchotu a dál pečlivě stavěl terče. Neuváženě jsem mu totiž slíbil, že jestli mě nechá vymazat si drabblecí spánkový deficit, naučím ho střílet.
„Tátíí!“
Nehlasně jsem zaklel a začal vymýšlet nějakou tu teorii.
Skřivánek, na moři
Frances seděla na košovém ráhně, kývala bosýma nožkama a zamyšleně sledovala bílou pěnu tetelící se před přídí. Byl prosinec, ale čas jakoby se zastavil uprostřed léta. Hladina moře se nevzdouvala pod nápory ledového vichru. Déšť ani sníh ji nestudil na tvářích. Zima ji neštípala do rukou. Skřivánka poháněl kupředu mírný, teplý vánek. Sluníčko ji měkce hřálo za krkem. Nezapršelo už celé dny. Možná ještě déle.
