Maminčina dvojnásobná radost
Krátce po 18. listopadu 1881 v Mnichově
Malému Albertovi táhne na třetí rok a rodina se od něj pořád nedočkala kloudného slova... je ten kluk vůbec v pořádku?
Hermann Einstein políbil manželku a zavolal na syna: "Maminka přijela! Pojď se podívat na novou sestřičku!"
Malý Albert odložil vozík a přiběhl k mámě. Políbil ji a nahlédl do povijanu.
"E?"
To jistě obdivuje ty krásné prstíčky naší malé, pomyslela si Pauline.
"To?"
"Ovšemže má sestřička trochu pomačkaný obličejík, Alberte, to malá miminka mají."
"Toto!"
"Myslím, že mi chceš říct, že bys rád viděl i nožičky. Ty jsou maličké, že?"
"E?"
"Byls hodný, Berti? Byl, tatínku? Tak ta slíbená hračka je tvoje."
Albert naposledy nakoukl do rozbaleného povijanu, zavrtěl hlavou a se slzami na krajíčku pronesl: "Ale kde má kolečka?"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Teda - ona neměla kolečka!
Teda - ona neměla kolečka! Taková zrada! Na co hračku bez koleček, přece... :)
Však on se chudák pořád
Však on se chudák pořád koukal, na ručičky, na nožičky... a nic.
To nemá chybu :D.
To nemá chybu :D.
Pořídí mu sestřičku bez koleček. Na rodiče vážně není spoleh.
Není. :D
Není. :D
XD
XD
Díky a mávám...
Díky a mávám...
Kouzelné!!!
Kouzelné!!!
Díky.
Díky.
Ani géniům se nevyhýbá zklamání
Já ale zklamaná nejsem ostatně jak bylo lze očekávat-
Díky - neznáme my se ještě odněkud?
Mám dojem, že ano - a poté, co jsem se podívala na Tvou loňskou tvorbu, tak mám asi i jistotu. :D
Budu se těšit, co k tématu stvoříš. Moc.
:-)
bezvadné
Díky. Ráda si přečtu, co
Díky. Ráda si přečtu, co chudák Evžen bude dělat s tajemnou knihou...
mě se líbí, jak maminka
mě se líbí, jak maminka předpokládá, co on chce říct :-) To se pak nesmí divit, že nemluví, když to řekne za něj :-D
Kdo ví, třeba to bylo zrovna
Kdo ví, třeba to bylo zrovna tak :).
Třeba ale nemluvil doteď proto, že byl se vším spokojen... :D
anebo tak :-D
anebo tak :-D
Jsem si říkala, že mi to
Jsem si říkala, že mi to připomíná ten vtip o lordovi. :-D
Jo, mně taky, ale je to
Jo, mně taky, ale je to pravda. :)
Koukala jsem se, jaký máš pěkný drabblík o BH a mniších. Trápím se zrovna děsně s vědou, tak zajdu až později, jo?
Však jasně. Já to mám letos
Však jasně. Já to mám letos ve formě rychlých neočekávaných průletů nad bojištěm, takže se nemusíš honit.
*výtlem*
*výtlem*
Jo, to jsou ty děti, co začínají mluvit rovnou ve větách...
Hezké.
A pointa je vlastně výborná, jeden pořád čeká, co z Ajnštánka moudrého vypadne, a on prostě normální dítě! Připomnělo od prvních vět ale jednu povídku Roalda Dahla (proto jsem trochu potemněle četl), jak paní prosí, ať jí třetí vymodlené dítě opravdu doktoři zachrání, už o dvě přišla... Ano, paní Hitlerová, tentokrát se to povede a Adolfek bude živ!
No to snad né! Jak si mohla
No to snad né! Jak si mohla dovolit nemít kolečka! :D
Rodičové nezodpovědní. Takhle
Rodičové nezodpovědní. Takhle tu sestřičku odfláknout! :D
Ježkovy zraky! Miminko bez
Ježkovy zraky! Miminko bez koleček? Kam ten svět spěje...
KÁČ!
Díky, díky všem.
Díky, díky všem.
Připomíná mi to tu anekdotu o
Připomíná mi to tu anekdotu o synkovi který poprvé promluví až ve dvaceti letech ("Ta polévka je přesolená"). :-)))
Ahoj a díky, ráda tě vidím.
Ahoj a díky, ráda tě vidím. Těším se, jak budeš psát.
Óoo, kouzelné:-)
Óoo, kouzelné:-)
Moc pěkné.
Moc pěkné.