Colorblind

„Co jsou to barvy?“
Potlačím netrpělivý povzdech, ale vzápětí se za něj napomenu. Měla bych projevovat víc tolerance, pochopení… citu. Jediný problém je, že nevím, jestli jsem toho ještě schopná.
„Barvy jsou… Víš, všechno vypadá jinak. A podle toho, jak to vypadá, řekneme, že to má onu a nebo jinou barvu.“
„Aha. A jaké jsou tvoje oblíbené barvy?“ zeptá se a obrátí své nevidomé oči mým směrem.
„Černá a červená.“ Odpovím ihned.
„Jak ty vypadají?“
„Představ si…“ zaváhám. Jak mu to jen vysvětlit? „Představ si je jako emoce. Červená… červená pro mě osobně znamená bolest.“
„A černá znamená co?“
„Zapomnění.“