Není úniku

Jack v poslední vteřině stáhl Ianta za rukáv. Přirazil ho ke zdi.
„Tohle bylo o fous,“ zašeptal, když konečně popadl dech.
„To teda. Málem nás dostaly.“
Chvíli stáli, báli se pohnout. Velšan nenápadně nahlédl za roh. Vzduch se zdál čistý. Přeběhli na druhou stranu ulice.
„Sakra,“ zasyčel Jack, „Támhle!“
Byly tam. Zrzka v kostkované sukni vykoukla zpoza foťáku. Hnědovláska se zatvářila nebezpečně.
„Sledují tě,“ řekl Jack.
„Spíš tebe,“ ohradil se Ianto, „Na mně není nic zajímavého. “
„Mně připadáš velice zajímavý,“ zašeptal provokativně Jack.
Políbili se. Dívky nadšeně zavřeštěly.
Ianto zamumlal Jackovi do rtů: „Mam pocit, že sledují nás oba.“