Den, kdy nepršelo; ale on by přísahal, že ano
V hlavní roli dosud nikdy neporažené eso jednoho středoškolského basketbalového týmu.
Už jsem na ně nechtěla nic psát, ale když jsem viděla téma... nešlo mi jinak :)
Chuť roztékajícího se nanuku, pot řinoucí se po spáncích, prsty klouzající po míči,
Kuroko mu tenkrát tu blbou zmrzlinu strčil za tričko a on teď cítí, jak všechno kape,
kap,
padá a odpočítává jako nějaký šílený hodiny,
kap, kap,
který nejdou zastavit; ještě pár minut, vteřin,
co se od nich z týmu tvářej tak zděšeně? vždyť on nikdy neprohrává,
jenže ten bláznivej pot teče a znervózňuje,
kap, kap, kap,
proč ho znervózňuje?
nikdy neprohraje,
není s kým a není kdy,
přestože se na něho řítí, tohle není On, tohle není rival, co ho -
...netušil, že i pýcha může roztékat.
kap
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Líbí!
Hutný popis vnitřního proudu myšlení, když se hraje, není čas na nějaké dlouhé rozbíhavé úvahy, ale staccato vět, do kterých se neustále dere ústřední motiv kapek - a ten ostře vypointován závěrem! Moc dobré!
..
Jéé, děkuji, nesmírná radost! :) Jak začal téct nanuk, už se nedaly kapky zastavit. Těší vypíchnutí tempa.
*podepisuje se pod Faoba*
*podepisuje se pod Faoba*
velice povedené
..
Je těžké po něm kdekoliv komentovat, že xD Děkuju moc :)