Sní ve vlaku
A taky je to BJB (navíc nevím, jestli projde). Rok 1931.
Předchozí ~ Následující
Jeden vlak, jedno kupé. U okénka sedí doktor Gorgulov a u dveří dívka Geng. On zírá do slovníku, ona na něj.
On nevidí francouzská slovíčka. Dívá se do Moskvy a do Prahy a do Berlína a do Paříže a vidí lidi, co nejsou lidi ale prasata, jak tančí a baví se a smějí se a říkají si diplomaté a jsou úplně slepí. Možná brzy tančit přestanou.
Koho vidí ona? Jen muže, co čte stále jednu a tutéž stránku.
"Objevil jste snad v tom slovníku recept na elixír nesmrtelnosti?" Odmlčí se, sklopí oči. "Jmenuji se Anna Maria."
"Promiňte," úsměv, "Pavel Timofjejevič."
Po dlouhé době píšu z mobilu a taky si nejsem jistá, jestli si dobře pamatuju pravidla přímé řeči, případně prosím křičte.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
výborná scéna a výborně
výborná scéna a výborně využité téma
Díky (já bych spíš řekla
Díky (já bych spíš řekla znouzectnost, ale hádat se nebudu)
Moc pěkně vystižené.
Moc pěkně vystižené.
Díky
Díky
Já se dost bojím, co na to
Já se dost bojím, co na to téma zítra budu vymýšlet. Tys to ale zvládla výborně. :)
Dík :)
Dík :)
Pěkné drabble.
;-)
Díky :)
Díky :)
Píšeš je dobře! A je vlastně
Píšeš je dobře! A je vlastně šílené (ale tak nějak bohužel ze života), jak tihle nebezpeční, egocentričtí lidé přitahují pozornost druhého pohlaví, vyzařují ve své zaujatosti charisma... Ach jo, přiblíženo brilantně!
Díky
Díky
To se tak člověk zasní...
To se tak člověk zasní...
... a najednou neví, kde
... a najednou neví, kde vlastně je.
No jo, blázni přitahují
No jo, blázni přitahují pozornost, mluví se o nich, i když už jsou dávno pryč
Bohužel...
Bohužel...