V půl desáté
Do fandomu se jaksi bez dovolení vkrádám, ale ono to do něj tak sedne...
Roztrhl obálku, rozložil pečlivě přeložený list papíru, a jak četl, jímala ho stále větší závrať.
Snad jsi měl dojem, že tě naháním, zatímco se tvářím, jakou Ti nedělám milost.
Neměl ten dojem. Jak by mohl mít?
Tolik jsem si nechtěla zadat, až jsem Tě nechtě urazila.
Neurazila. Jak by mohla?
Snad už to nenapravím, ale styděla bych se před sebou, kdybych Tě alespoň nepožádala o prominutí. Odpusť, jestli jsem Ti ublížila.
Neublížila. Jak bys mohla?!
Dopis zde končil, a přesto její ostýchavá naděje vepsala na obálku zpáteční adresu. Její adresu!
Devět hodin dvacet šest. A jeho čas se znovu rozběhl.
Tenhle příběh jsem odjakživa chtěla dopsat jinak a tohle téma mi nahrálo. :)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Ač nejsem úplně povolaná
Ač nejsem úplně povolaná osoba, myslím, že tohle je přesně nejlepší naplnění tohoto fandomu. Jak já nesnáším nesmyslná nedorozumění a zbytečné, ale nepřekonatelné bariéry vzniklé jenom tím, že si lidi něco neřeknou, nedovysvětlí... Krásné.
A v umění je těchhle pitomých
A v umění je těchhle pitomých nedorozumění tolik... Souzním a děkuji moc!
Fandom neznám, ale drable se
Fandom neznám, ale drable se mi moc líbí
On je to takový fandom
On je to takový fandom nefandom. Faob ho založil vloni, jestli se nemýlím, a jde v něm o to, že se dopisují šťastné (nebo alespoň šťastnější) konce příběhům, které dopadly nějak tragicky. A já si odjakživa chtěla dovyprávět jinak příběh písničky Už to nenapravím. Díky moc!
Jo aha! Písničku vlastně znám
Jo aha! Písničku vlastně znám, ale slyšela jsem ji naposledy bůhvíkdy, takže jsem si to vůbec nespojila.
Jo, tyhle náznaky a nevyřčené
Jo, tyhle náznaky a nevyřčené myšlenky... do hlavy ti nevidím, říkala moje maminka, když se nám takové nedorozumění stalo. Jenže někdy je tak těžké říct všechno na rovinu...
Je, no, ale přijde mi hrozně
Je, no, ale přijde mi hrozně smutné, když kvůli tomu, že se člověk neodhodlá nebo bojí nebo cokoli, ztroskotá něco, co ztroskotat vůbec nemuselo. Díky.
Krásné, chvíli mi trvalo, než
Krásné, chvíli mi trvalo, než mi došlo, který příběh vlastně dovypravuješ, ta naděje v závěru je skvělá :)
Díky moc, já vždycky zapomenu
Díky moc, já vždycky zapomenu, že to, co mi už léta vrtá hlavou, prostě není bezprostředně přístupné čtenářům, ale jsem ráda, že nakonec Ti to zapadlo. Díky moc za komentář! :)