Nedalo mi to a hledala jsem dál
jako bych chtěla nahlédnout
do toho úvalu který v sobě nosím
Je plný mrtvých
Mám jej vypálit
chci-li být sama sebou?
Rostl tak pomalu
tvrdý a mnohohranný
nevelký smírčí kámen
Nikdy nezapomenu ten pocit. Let. Svoboda.
Ale pak jsem si vzpomněla na matku – nikdy nic nedokážeš – a let se změnil v pád.
Marianna zakročila vzápětí – silná, dokonalá, nezlomná. Chytila mě, dokončila kouzlo.
Do chaty došla vzpřímeně. Pak mě poslala domů.
Nevím, proč jsem neposlechla – ale našla jsem ji ležet před nezapáleným krbem.
Zůstala jsem u ní skrze zimnici, když vykašlala první listy. Když jí na krku vyrašilo dřevo.
Ráno se hořce, vyzývavě usmála. „Co tě může naučit čarodějnice, která nedovede čarovat?“
Podala jsem jí balzám. „Tohle používá matka jako líčidlo. Mělo by to zakrýt ty skvrny.“
Její smích připomínal vzlyk.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Tak jo, vyhrálas. Je mi jí
kytka
Tak jo, vyhrálas. ;-) Je mi jí líto. Tradičně skvělé.
Mmch, co to je za poezii jako motto?
V noci mne probudila bolest
Jeřabina
V noci mne probudila bolest od Karly Erbové.
dneska mám vypnuto a nic
Aries
dneska mám vypnuto a nic smysluplnýho mě nenapadá, ale chválím
je to silné a skvělé, jako
Tora
je to silné a skvělé, jako vždy
Tady se přilípnu.
Aplír
Tady se přilípnu.