Pád

Nikdy nezapomenu ten pocit. Let. Svoboda.
Ale pak jsem si vzpomněla na matku – nikdy nic nedokážeš – a let se změnil v pád.
Marianna zakročila vzápětí – silná, dokonalá, nezlomná. Chytila mě, dokončila kouzlo.
Do chaty došla vzpřímeně. Pak mě poslala domů.

Nevím, proč jsem neposlechla – ale našla jsem ji ležet před nezapáleným krbem.
Zůstala jsem u ní skrze zimnici, když vykašlala první listy. Když jí na krku vyrašilo dřevo.
Ráno se hořce, vyzývavě usmála. „Co tě může naučit čarodějnice, která nedovede čarovat?“
Podala jsem jí balzám. „Tohle používá matka jako líčidlo. Mělo by to zakrýt ty skvrny.“
Její smích připomínal vzlyk.