Na cestě
Body nesbírám
Tradiční výroční černobylská drabble je tu.
Bledé podzimní Slunce stojí nízko nad obzorem. Podrážky kloužou po mokrém jehličí. Měl bych se vrátit na cestu. V lese není bezpečno.
Jako by mi četl myšlenky, měřič zapraská a ručička na ukazateli poskočí. Kus před sebou vidím starý náklaďák; zetlelá korba a železná konstrukce kabiny zhroucená do sebe.
Zkusím se přiblížit; měřič zpanikaří.
Pár kroků zpět a jsme zase na starém dobrém pomalém praskání.
Jdu od záření, jdu k záření, napadne mě parafráze Cimrmana. Chvíli se tomu uprostřed pustiny směju jako idiot.
Vracím se zpátky na polňačku a dávám se na cestu. Do Pripjati je to ještě pár kilometrů.
Odmalička jsem se chtěl podívat do Pripjati a projít si Černobylskou oblast. Teď už to asi jen tak neudělám, takže aspoň posílám do světa tuhle črtu.
Snad je jasné, že ten kolovrátek je v tomhle případě zvuk měřiče radiace.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Velmi hezká momentka, napětí
Velmi hezká momentka, napětí bublá spíš pod povrchem, vyprávíš klidně a s přehledem.
Strašně zvláštní místo už jen
Strašně zvláštní místo už jen z fotek, skvěle jsi vystihl. Líbí a kachna navíc za Cimrmana a smích navzdory prostředí.
Mně připadá že snad nikdo
Mně připadá že snad nikdo nejezdí fotit do té oblasti na jaře nebo v létě, všichni si vybírají podzim nebo zimu, kdy leje a je to ta správná hnusná betonová depka..
vynikající
vynikající
Krásně napsané! Jsem si
Krásně napsané! Jsem si říkala, jak se s tím popereš.
Díky! :)
Díky! :)
Parádní!
Parádní!
woooo
woooo
Moc pěkně podaný. Má to
Moc pěkně podaný. Má to přesně tu zvláštní atmosféru, kterou vždycky vnímám, když se dívám na dokumenty a záběry odtamtud..
Děkuju
Děkuju
Jj ty dokumenty a fotky mají něco do sebe a prostě bych to místo rád viděl jednou na vlastní oči. Ale asi to nevyjde :(
Moc pěkné.
Moc pěkné.
Děkuju :)
Děkuju :)