Lastura

„Algie, chlapče drahá, dnes vypadáš úžasně utrápeně,“ řekl strýček Cecil. Setkali jsme se v kavárně hotelu; nudil jsem se tam nad stydnoucí čokoládou.
„Melancholie,“ odpověděl jsem. „Tuhle sezónu je ohromně in.“
„Pročpak nejdeš na pláž?“ zeptal se strýček.
"Otravná hromada písku.“
Strýček pokrčil rameny a odešel. Viděli jsme se až u večeře, kdy přede mně strýček položil krásnou modrou lasturu. „Ta otravná hromada písku je jich plná,“ řekl.
„Páni,“ udělal jsem.
„Mohl bys najít taky takovou.“
„Vážně?“
„A pak ji třeba někomu dát?“
Trvalo to, ale nakonec se mi rozsvítilo. Vzal jsem s sebou zbytek portského a vyrazil na pláž.