S nadějí i obavou

Jaroslav Švarc se narodil 11.5.1914 ve Velkém Újezdu u Olomouce. Byl československý voják a příslušník výsadku Tin, který měl za cíl atentát na českého kolaboranta a ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce.
Jaroslav měl čtyři starší sestry Viktorii, Marii, Annu a Libuši, přičemž o jeho výchovu se starala právě nejmladší sestra, se kterou měl celý život velmi blízký vztah.
Původně se měl vyučit po otci tesařem, ale kvůli nepříliš výrazné fyzické konstituci ho rodiče dali na učení cukrářem. Po vyučení pracoval mezi roky 1933 a 1936 v Praze.  
1.10.1936 byl odveden do armády nejprve do Trnavy na Slovensko, posléze do Šumperku na Moravě. Následně absolvoval poddůstojnickou školu a přesunul se na nové působiště do Hlučína. V Červenci 1938 byl povýšen na desátníka a stal se velitelem pěchotního srubu (jednoho z bunkrů Československého pohraničního opevnění).
Po okupaci Německem a zřízení Protektorátu Čechy a Morava žil u matky, ale jelikož se odmítl smířit s okupací, rozhodl se odejít do zahraničního odboje. Prodal za tímto účelem zděděnou chatu a peníze využil na útěk do zahraničí, který se na druhý pokus podařil. Tzv. balkánskou cestou se přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii dostal do Francie. Zde se přihlásil do Československé zahraniční armády. 
Zúčastnil se ústupových bojů a Francii a téměř padl do německého zajetí. Nakonec byl evakuován lodí do Anglie.
Zde se roku 1941 přihlásil ke speciálním dobrovolnému výcviku pro zvláštní účely ve Skotsku. Od 19. září 1941 do 23. března 1942 absolvoval sabotážní kurz a parakurz. V kurzu v Bellasis u Dorkingu absolvoval výcvik ve střelbě, vrhání granátů a řízení automobilů.
Po zařazení do výsadku Tin byl spolu s Ludvíkem Cupalem 29. dubna 1942 v 1:31 vysazen do plánovaného prostoru u obce Velšín na Rožmitálsku. Seskok se mu nezdařil, protože se zranil při dopadu na zem a nepodařilo se mu sejít se s Cupalem a ani nalézt vysazený materiál potřebný pro splnění úkolu. Sám se tedy vydal přes Plzeň do Prahy, kde se kontaktoval s Adolfem Opálkou z výsadku Out Distance. V Praze s pomocí místních odbojářů a pomocníků z řad civilistů měnil úkryty, snažil se vyléčit zranění a pomocí smluveného inzerátu hledal svého kolegu. Po atentátu na Heydricha odešel jako první do úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v dnešní Resslově ulici. Zde se k němu postupně připojili další českoslovenští parašutisté Jan Kubiš, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Josef Bublík, Adolf Opálka a Josef Válčík. Ač byl původní plán jiný, skrývali se zde vojáci 21 dní než byli zradou Karla Čurdy odhaleni gestapem. Jaroslav Švarc zemřel spolu s ostatními parašutisty dne 18. června 1942 vlastní rukou po osmihodinovém boji s přesilou gestapa a jednotek SS.