DMD 2021

„Kamilo! Pojď sem! Okamžitě!“
Do pracovny vběhla pětiletá slečna se dvěma koťaty.
„Tatínku,“ zašveholila radostně, „už jsi doma?“ Z pihaté tvářičky pomalu mizel úsměv. „A proč mi říkáš Kamilo?“ pečlivě se snažila o nově naučené ř.
„Co jsem povídal včera? Že nemáš...“
„Že nemám...“ váhá holčička.
„Že sem nemáš chodit ani...,“ zlobí se tatínek.
„Ani...“ hledí k zemi malá.
„Ani sem pouštět koťata. Ten zmatek. Tolik práce dalo vyprojektovat kryty na banánové plantáže za polárním kruhem. Tolik listů vytisknout a poskládat. Teď jsou rozházené a podrápané. Všechny vyhodím!“
Vzlyk.
„Koťata přece nevyhodím,“ konejší zmatený otec plačící dcerku, „ani tebe ne.“

Jak postupoval den a slunce plulo po obloze, stín bílé věže se plížil po stěně údolí.
Tricovi už za tu dobu, co se spolu uvězněni potloukali propastí, dorostly jeho tyrkysem zářící růžky a zahojila se mu polámaná křídla. Chlapec začal přemýšlet o tom, že by se snad dalo i někam doletět. Už jednou trochu popoletěli, když jim hrozil nebezpečný pád. Rozhodně to ale není na nějaké velké akce. Chce to dostat se co nejvýš, a na vrchol bílé věže, která údolí stráží, doplachtit. A tak šplhali a šplhali, až se jednoho dne dostali opravdu vysoko. Dost vysoko a dostatečně blízko.

Rowena se Siriusovi zhmotnila za zády, tak akorát hlasitě. Ohlédl se na ni z gauče. „Čau!“
„Ahoj,“ usmála se. „Doufala jsem, že mi dovolíš se k vám přemísťovat.“
„Já na tebe nezapomněl,“ řekl s jemnou výčitkou. Hned poznala, že ji nemyslí vážně. „Sedni.“
Propadla se mezi zválené polštáře. „Pořídili jste televizi. To Artur?“
„Mmhm,“ zamručel souhlasně přes muffin v hubě, náhradu alkoholu.
„Na co koukáme?“
„Akta banánovýho háje. Nebo tak něco.“
Chvíli mlčeli a zírali na banány.
„Co ruka?“
Sirius zamžoural na místo, kde bývala jeho levačka. „Dneska ne. Jak je mámě?“
„Rozhodně ne! Koukáme na banány. Dej sem muffin.“

Africká mise.
Bucky a Steve stojí uprostřed banánovníkové plantáže.
"Banány. Sežeru je všecky," prohlásí Bucky odhodlaně.

O osm banánů později

Bucky leží ve stínu banánovníku a kňourá.
“Možná ne najednou."
Steve se zasměje - a uhne slupce, mířící na jeho hlavu.
"Oi, Bucku, opatrně s tou municí!"
"Mám banánovou otravu."
Steve zamyšleně otáčí banánovou slupkou v ruce.
"Bucku? Víš, co se říká o banánech?"
“Že jsou zahnuté?”
“Že když jich člověk sní dost, změní to jeho chuť.”
Chvíle ticha.
Pak Bucky pochopí plný význam sdělení, což se projeví rozpustilým zábleskem zpod přivřených víček. I přes otravu banány bojovně vysune bradu.
“Kolik?”

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si domov neutiekol
- Jarík môj, a čože by ma doma čakalo. Karanténa. Tu ti je ešte celkom dobre. Len keby sme papiere furt vypisovať nemuseli. Nehovoril predseda, že tu budeme … obrázky maľovať.
- Pištík môj, to si predseda akty a akty poplietol. Ale čo to je raz za čas formulár vyplniť. Aj tak nikto nekontroluje, čo tam napíšeš. Len razítko musí byť. Banánová republika.
- Však hej, banánov máme dosť. A odkedy sme to páliť začali, tak aj ľudia sú tu veselší.

"Mohli bychom letos na chatě vysadit nějaké nové stromky," nadhodí rodině Pankrác, "jaké ovoce vybereme?"
"Já mám stejně nejradši banány," konstatuje Zdirad.
"Sám dobře víš, že to nejde, nejsme banánová republika."
"Toto bych zrovna netvrdila, tatínku!" poznamená jedovatě Jenovéfa.
"Pravdu máš, maminko," připouští Pankrác, "leč banánovou republikou jsme jen politicky, klimaticky nikoliv. Bez skleníku nám tu banány nevyrostou."
"A skleník na chatě mít nebudeme," dodá Zdirad.
"To opravdu ne," praví Jenovéfa.
"Takže, milý Zdirádku," pronese Pankrác, "myšlenku o banánovém háji odložíme ad acta, a ač jsme banánovými republikány, realisticky si vybereme na naši chatu nějaké mírnému klimatickému pásu vlastní ovoce."

doktor Žába: Cyrile, jak se řekne: "Milí lidožravci, jsme přátelé!"

Cyril: Upumpa mňamba, echto kámoš.

Žába (k domorodcům): Upumpa mňamba, ech tokámoš.

domorodci: Hehe!

Cyril: Pozor na správnou výslovnost! Právě jste řekl: "Jdu na námluvy."

Žába: A do háje!

Cyril: Promiňte, že vás stále opravuji, ale "ado háje" znamená v jejich řeči: "Mám banány."

domorodci: Akt? Akt?

Žába: To mě chtějí svlíkat, nebo co?!

Cyril: Ptají se, kde máte ty banány.

Žába: Ať daj pokoj! Jednou jsem si ulevil a už mám banány na talíři porád!

Cyril: No, to právě nemáte.

Žába: Chcete mě naštvat? Jděte do há...

Domorodci: Akt?!

Běžel čas
Zima, jaro, léto
Podzim už ne
Nešlo už žít

Vyhnali nás z ráje
Bez mečů plamenných
Neproběhl žádný soud
Museli jsme jít

Běžel čas
Zima, jaro a
Co potom dál
Nejde už žít

Z ráje cesta vedla nás
Do banánového háje
Se slupkou na ústech
Namísto polibků

Běžel čas
Přišla zima
Měla na čase
Nešlo žít

Z ráje tisíc andělů
V maskách vesmírných
Bělostných jako sníh
A stejně studených

Běžel čas
Zima a jaro
Léto snad
Půjde žít

Tajemství pro dva ráj
Zmizel na loňský máj
Ze skladby pro dvě těla
Akta banánová zbyla

Běžel čas
Byla zima

Dvé hlav se naklánělo nad košíkem a myšlenky se točily kolem jediného - kde teď narychlo sehnat pořádné špunty do uší.
"Mám to, je to wyverna," snažila se hluk překřičet vyšší z obou hlav.
"Myslíš? Na to je málo šupinatá. Spíš je to bruxa."
A hlavy zase daly hlavy dohromady. "I ne, na bruxu nám zatím málo pije krev."
"Není možné, že se nám tady omylem objevila meluzína?" To znělo velmi věrohodně. "Tak tedy meluzínu jsme si přinesli, no to bude radost."
"Ehm, mami, tati, jste fakt trapný, chudák nová ségra," ozvala se třetí, právě přišedší hlava. "Copak nepoznáte kořen mandragory?"

"Miluško, prosím tě, dojdi zapsat ty nově naskladněný banány! Dík."

A tak Miluška šla, práce v prodejně se někdy podobá i administrativě.

Tu jedna bedna s banány, tu druhá. Miluška ani nedutá.
Tu sem tam nějaký tropický pavouk, ale Miluška ani nezakřičí.
Tu sem tam nějaký bílý prášek...
Počkat?!

"Co to je?!"

Běžně tichá Miluška je poměrně dost v šoku. A tak začíná velké vyšetřování. Samozřejmě by se na tom dalo lehce zbohatnout, ale nikdo nechce problémy.

A tak Policie pátrá z jakého banánového háje sem ten prášek doplul. Nutné je samozřejmě vést o tom spis!

Aby se nic neztratilo!