Jakpak to asi skutečně bylo...

Bylo nebylo, za dávných časů se Břetislav, budoucí český kníže, syn Přemyslovce Oldřicha a krásné pradleny Boženy, doslechl o překrásné Jitce, rodem ušlechtilé, panně sličné, velmi líbezné, a rozkázal své družině, aby v sedlo vskočili a s ním jeli. Když pak úskokem povolení v klášteře přenocovati dostali, obhlížel jej pronikavým zrakem a rád by do klauzury, kde dívka pobývala, vrazil. Nemaje však s sebou toliko bojovníků, učinit to nemohl, však šťastnou náhodou byl svátek, kdy Jitka s ostatními pannami vyšla z kláštera, neb zvykem bylo, že dívenky něžné zvonívaly k nešporům uvnitř v kostele. I chytiv pannu Břetislav prchá, a přihnav se k bráně shledá, že napjat přes ni řetěz, tlustší než mlýnský provaz. I vytasiv meč přeťal řetěz jak stéblo. Ostatní však jeho druhy, kteří o tom nic nevěděli a ve stanech zůstali, nepřátelé, udeřivše na ně zajímali, nohy a ruce jim uťali, oči vyloupali a nosy uřezali. Jen kníže s několika málo muži a unesenou pannou stěží unikli v noční temnotě…
Tolik o únosu píše Kosmas (zde samozřejmě hodně zkráceno).

To Dalimil to vidí jinak. Nepřipouští, že by zbrklý čin knížete zaplatili životy a zmrzačením jeho druhové, takže to celé otočil a v jeho podání nebyli zmasakrováni Břetislavovi družiníci, ale mniši, kteří se snažili únosu zabránit.

Nicméně pravdou je, že v tehdejších dobách – jakkoli mravů volných – byly únosy žen brány jako podniky morálně zcela zavrženíhodné a spojené s nemalými riziky pro oba zúčastněné. Mužští příbuzní unesené měli jediný cíl – najít viníka, vrazit do něj svůj meč nebo mu podříznout krk. Zneuctění rodu se odčiňovalo toliko krví. Pokud se únosce dostal před soud, poprava ho neminula. Šlechtic přišel o hlavu, neurozený únosce byl nemilosrdně oběšen.
A unesená? Byla vinna, stejně jako únosce. Už jen tím, že byla unesena, spáchala hřích. Jediná možnost, jak si zachovat čest, byla svatba, ale pokud ji únosce z výše uvedených důvodů jaksi nestihl, končila žena v nejlepším případě v klášteře…
K ničemu takovému však ve výše uvedeném případě nedošlo.

Novodobí historici se pragmaticky přiklánějí k tomu, že únos byl prostě jen na oko. Břetislav by Jitku normálně za ženu nedostal, protože levobočkovi by ji oficiálně hraběcí rod dát nemohl – byť byl ten levoboček budoucí český kníže. Snad ji ani nikdy před tím neviděl. Únosem a rychlou svatbou povznesl svůj rod. A posléze šel jednomu z jeho synů za kmotra samotný císař Konrád II. (nástupce Jindřicha II.), s kterým – světe div se – udržoval český kníže ty nejlepší možné vztahy…

Inu, jak praví přísloví – vlk se nažral a koza zůstala celá. Anebo také účel světí prostředky či svět chce být klamán. Vyberte si dle libosti.