Klec

Když čaroděj dorazil k vejci, byla tma. Na povrchu skořápky se rýsovala síť tenkých prasklin, kterými prosvítala zlatá záře.
Obezřetně natáhl tlusté rukavice z kančí kůže a rychlým pohybem vhodil vejce do vaku.
Spěchal pak nocí, zavazadlo v natažené ruce, co nejdále od těla.
Domov měl v nejhlubším srdci lesa, pevný a bezpečný, ačkoliv obyčejné oči zbloudilého poutníka by viděly chatrč z klacíků.
Chodil po světnici, mumlal zaklínadla a nespokojené nadávky, prohledával kouty.
Nakonec silnými prsty spletl klícku z úponků ocoee, vejce v ní uložil do sklípku, sebe na lože.
Ráno vejce spočívalo v zetlelých zbytcích.
Příští klec byla železná.