Poženu tě na soud

Jan usedl mezi bratra Jakuba a kožušického Jiříka. Naproti seděl muž v tmavém kabátci a nohavicích. Jeho objemný břich a zarudlá tvář s baňatým nosem naznačovaly, že si rád popřeje dobré krmě a moku. Vítek poočku sledoval, jak mu zvolna klesá hlava a jak střídavě vtahuje a špulí rty. Najednou muž vykřikl: „Za ním!“ a polekaně se rozhlédl. Když se nic nedělo, začal zase klimbat. Po chvíli se ozvalo: „Háto, co je s tím zajícem!“ To už se ostatní pánové začali smát. A pak začal: „To se nedá pít… Jelen… Poženu tě na soud…“ Nakonec začal z plných plic chrápat.