Být to o sto let později, připadal by si jako čaroděj. Ve vysokém klobouku postával před vchodovými dveřmi Klubu. Není členem Klubu, dovnitř by ho nepustili. Je jen neobyčejný čtenář. Navíc nebylo o sto let později. Nejspíš. Ruku ponořil do náprsní kapsy kabátu. Nahmatal čas. Ještě není pozdě. Ale pomalu začíná mít strach, že by mohlo být... Z náprsní kapsy vytáhne čas a nervózně ho loupe. Slupka za slupkou padají na zem. Malá ručička ukazuje osmou, velká se blíží k devítce. Naposledy se zarazí: Nezapomněl je natáhnout? Neví. Neví, postává a čeká. Čtenář netrpělivě vyhlíží příchod své oblíbené literární postavy.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit