Napsat rodinnou ságu z prostředí, kde se cestuje časem a pořadí členů rodiny nedává smysl, bylo možná troufalé. Začarovaná partie je tam v dvojím smyslu – za a) v nezdaru ve hře šachy, za b) v pokusu regulovat cestování a zásahy do „přirozeného toku času“. Pokud to nebude dávat smysl kontrolorům, klidně bod oželím.
Pradědeček zakladatel, budoucnost
„Otázka zní, co bude dál,“ řekl muž v čele stolu. Jakoby mimoděk posunul figurku na šachovnici.
„U partie šachů to asi nevyřešíme, Michaeli,“ namítl mu společník váhající nad dalším tahem. „Tu záležitost s cestováním časem nám byl čert dlužen.“
Vnuk, současnost
Jaroslav L. a Daniel von Drak hráli šachy. Jaroslav prohrával.
„Tahle partie je stejně začarovaná jako cestování tunely,“ bručel.
„To je snazší,“ kontroval Daniel a dal kolegovi mat.
Pravnuk, minulost
Jan zemřel dřív, než mu otec stačil říci, že lze cestovat časem. Ne, že by to pro něho byla důležitá informace. Šachy se nikdy hrát nenaučil.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit