Cena svobody

„Neměl bys prudce vstávat, tvoje tělo je vyčerpané,“ varoval ho, když chlapec náhle přehodil nohy přes kraj postele.
„Neboj, jsem v pohodě, ležení už jsem měl dost.“
„Nechytím tě,“ dodal anděl.
„Co tím...?“ nedořekl, nohy mu vypověděly službu a rozplácl se na podlahu.
„Hej!“ ohradil se dotčeně, když se s bolestným heknutím pomalu posadil, „nejsi tu náhodou právě od toho?!“
„To si asi pleteš, já tě mám chránit, ne rozmazlit. Kdybych tě včera nezachytil, nepřežil bys to. Kdybych tě dnes chytil, ušetřil bych tě drobné bolesti, ale vůbec by ses nepoučil. Varoval jsem tě přece.“
„No nazdar, mám anděla vychovatele.“