Gradace

V domě přibyly chodby a místnosti. Nabobtnával a větvil se do tajných skrýší a průchodů.
V jedné komoře byly všechny zdi ověšené klíči. Valerie na pár sáhla, a když se později dotkla prstem rtů, cítila chuť granátového jablka.
Z průzoru do babiččiny ložnice uviděla na stěně bič.
Ve sklepě visely pavučiny jako tylové závěsy a na klikách na pentlích kůstky malých zvířat.
Jako by její dům přestával být jejím domovem.
Málem se tam včera nevrátila, když vzhlédla a uviděla tu věc pod oknem. Orlík, který ji doprovázel, ji však objal a konejšil ji: „To nic. To je jen visící muž.“