Plané kvákání o věcech zřejmých

Hladina byla temná, komáři bzučeli jako šílení.  Bažinou protékal každovečerní klid. 

„Už se odvinula?“

Z rákosí se vynořily dvě zelené hlavy.

„Vysyčely, nádhery! Naštěstí obě!“

Skokani se vydrápali na romantický balvan. Nastalo trapné ticho.

„Políbil jsem tě!“ odvážil se Alberto.

„Jop.“

„Je ze mě žába!“ 

„Vzžab se! Zelená ti jde ke stehnům!“

Princ přejel smutnýma očima nekonečně dlouhé zadní nohy. Přemíra zelené kůže ho iritovala. 

„Ale proč?!“

„Cos čekal po jedné odfláknuté puse?”

„Kouzlo!“

„Bez lásky? To by byl zázrak!“

„Cos to kvákal?!"

„Nemiluju tě!“

Alberto protáhl jazyk: „Půjdu a skočím pod hladovou užovku.“

Na hladinu vyšel půlměsíc. Už podruhé.