Bolest se šíří ve vlnách, zatmívá mi zrak a vzdaluje od reality. Boj o dech a návrat se najednou zdá méně podstatný. Tma vypadá vlídně a měkce, zve k odpočinku, který mi tak zoufale chybí.
Najednou moje ruce sevřou silné mužské dlaně, drsné, živoucí a naléhavé.
„Nesmíš to vzdát! Tam ještě nepatříš! Bojuj!“
Nechci bojovat. Bolí to. Zato ta laskavá, vstřícná tma...
Dlaně mě znova sevřou, hlas je stále naléhavější. Žádá, rozkazuje!
„Vrať se! Hned!“
Slyším i... zoufalství?
Nechci tomu hlasu ublížit!
Chytám se odhodlaných dlaní a zkouším bojovat.
Krůček po krůčku zpátky, k bolesti, k životu.
Čekají na mě.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné drabble, i když smutné,
Aplír
Pěkné drabble, i když smutné, ale se světýlkem naděje.
To je krásně popsané.
strigga
To je krásně popsané.
velice působivé
Aries
velice působivé
Krásně pojaté téma. Působivé
Profesor
Krásně pojaté téma. Působivé drabble.
A to jsem si zrovna říkala,
ioannina
A to jsem si zrovna říkala, že si na tohle téma střihnu opata v takovýmhle nějakým duchu, a ty mě tak mistrně předběhneš! :-)
A víš co? Stejně si ho střihnu.