Krásný odraz

Pohlcen vlastní krásou hleděl do svého odrazu v říční hladině.
" Jsem tak nádherný, že nikdo na světě se mi nevyrovná!" v mírném náklonu zašeptal řece.
Usmíval se na sebe a polštářky svých prstů naznačoval dotyk hladiny a lemoval si tak linie svých rtů, záhyb nosu a u toho se hihňal jako malý chlapec.

On ale tak malý nebyl. Ženy mu ležely u nohou, ale žádná nedosahovala jeho dokonalosti.
Žádná lidská bytost se nevyrovná odrazu, do kterého hledí.
Učiněná přenádhernost.

Opět se samolibě usměje.

Naklání se nad řekou tak dlouho, až nakonec do ní po hlavě padá.

Pomoc! I zvolal Narcis!