Střelba do vlastních řad je občas nutná

"Kdy už si domů někoho přivedeš?" zahájila máti zápas prudkou ofenzivou a dloubla loktem do otce, který ji podpořil neutrálním "hm", schovávaje se v záloze za novinami.
"Mám toho teď hodně. Práce, škola..." kontroloval jsem do začátku chabější obranou. Výhodou bylo, že jsem se moc nezapotil; bylo potřeba takticky rozložit síly na další kola.
"Já tady ale nebudu vděčně," smečovala vzápětí babička. "Chci si užít vnoučat!"
"Však to nemusí být ode mě," paríroval jsem, ale zrovna v babičce jsem cítil protivníka, na nějž bych nemusel stačit. Uchýlil jsem se tedy k odporné lsti.
"Myslím, že bráchova přítelkyně o dětech mluvila..."