Vzhůru

Není úlohou stromů vynášet na světlo věci ukryté v zemi.
Drobný oblázek semeno klíčkem obejde, pod velkým kamenem nevzejde.
Tady ale působila vůle silnější, než je chtění semen.
Bukový semenáč proti své přirozenosti vyrašil do větví ještě pod zemí, vyrval se z temnoty, v křehkém zárodku koruny pozdvihl vejce jako nesvatou oběť. Vzpíná se vzhůru, stojí, ač se chvěje, i když je v něm stromového života už jen ždibec.
Uvnitř vejce tvor ještě nehotový. Oči má pevně zavřené, bradu na prsou, tenké končetiny přitažené k tělu, celý omotaný zlatými křídly, útlý, slabý.
Uvnitř tvora mysl.
Ta slabá není.
Sílí.
Volá.