Explicitně tam není nic. Ale implicitně... děti.
Někdy dojde vyřídilka i té nejvzpurnější a nejuhádanější postavě pod sluncem. Někdy jsem ráda, že jako její autorka znám její myšlenky. Někdy ne.
Když opouštěla Kyjev, nechávala za sebou celý život. Obě školy, jež řídila, a s nimi desítky žaček, které léta znala a milovala jako vlastní děti. (Jako by milovala Adelaidu. Jako milovala Marinu. Zoju. Kiru. Sergeje. A Gleba. Než zemřeli. Než ho zabili.)
Konstantinopol je jen zablácené město na konci civilizace. Děti ostatních emigrantů malé, usmrkané a nevzdělávané. A to nemá být. Tak společně s Petrem Petrovičem a Petrem Dmitrijevičem založila Ruské gymnázium Všeruského svazu měst v Konstantinopoli.
Důležitá historická poznámka
Tohle gymnázium si prosím nepředstavujte jako ta dnešní. Bylo třináctileté. Studenti nastoupili jako šestileté děti a ven se vyklackovali jako osmnáctiletí maturanti.
Zároveň tam často studovali studenti poněkud přestárlí. Jeden z důvodů mohl být, že kvůli velké válce/revoluci/občanské válce v době, kdy studovat měli, nemohli. Druhý, prozaičtější důvod byl, že jako studenti měli mnohem větší šanci získat vízum a azyl (třeba v Československu).
O pánech P. P. Jureněvovi a P. D. Dolgorukovi si povíme třeba někdy příště ;)
Silná žena.
Dede
Silná žena.
Tak tak.
Apatyka
Tak tak.
Nežila v komunitě na
neviathiel
Nežila v komunitě na Zbraslavi?
Ne. V rámci ČSR žila: v
Apatyka
Ne. V rámci ČSR žila: v Moravské Třebové*; na adrese Praha III, Malá Strana, Tržiště 12; v Roztocích u Prahy a na adrese Praha XIX, Bubeneč, Bučkova 27.
*Tam se přestěhovala z Konstantinopole společně s, v drabbleti zmíněným, gymnáziem. To se později sloučilo s Ruským reformním gymnáziem ve Strašnicích. Výsledný gymnaziální obr sídlil až do svého zániku v Praze na Pankráci. Na konci války tam Němci zřídili lazaret a později se z něj stala sovětská škola.
To se jí asi opouštělo špatně
Tora
To se jí asi opouštělo špatně... Silná žena.
To byla. Díky.
Apatyka
To byla. Díky.
drable jako román
Aries
drable jako román
Děkuji.
Apatyka
Děkuji.
Vypadá, že ji jen tak něco
kytka
Vypadá, že ji jen tak něco neporazí.
Musela toho v životě snést
Apatyka
Musela toho v životě snést hodně. A tisíce dalších, bezejmenných taky.
Neměla na růžích ustláno.
Aplír
Neměla na růžích ustláno.
Spíš na trní.
Apatyka
Spíš na trní.
Hodně zajímavá žena. Až je mi
Regi
Hodně zajímavá žena. Až je mi stydno, že jsem o ní nikdy nic nečetla ani neslyšela.
Popravdě řečeno by mě
Apatyka
Popravdě řečeno by mě překvapilo, kdyby ji tu někdo znal. Nějaké publikace vycházejí v posledních cca deseti (?) letech (a to především o literátech a jazykovědcích a pak teprve o představitelích ostatních oborů). Předtím bylo dlouhé informační vakuum z politických důvodů (1948–89), následované obdobím, kdy se sice o téhle emigraci psát smělo, ale potomci a pamětníci se obávali, že to dlouho nevydrží, a proto neměli zájem tu historii vytahovat. A archivy jsou sice plné, ale než se všechno zkatalogizovalo, taky to dist dlouho trvalo (a pořád to není 100% hotové).