Starý voják vyprávěl. Popisoval, jak se Briwal nepřítomně usmíval, když četl poezii. Jak kdykoliv Nevaia našla zanedbaný kousek zahrady, nedala si pokoj, dokud nerozkvetl. Jak Maila dokázala použít krásu jako smrtící zbraň. Škytavku, kterou Lycva dostala vždy, když se moc smála, a jak Fanred miloval pomerančové víno a rychlé koně.
„Můj pane, potřeboval bych spíš popis konkrétních událostí…“ přerušil ho písař.
Stařec si odfrknul. „To se můžeš dočíst v kronikách. Zapiš to, co ti říkám – to podstatné, co by nemělo být zapomenuto. Pokud si lidé budou pamatovat je, nejen jejich činy, pak jsem od nich odehnal smrt naposledy a navždy.“
Původně měla vyprávět Maila, nejmladší z nich, ale nějak jsem se zamilovala do představy, že je Laivo všechny přežije...
To je takové melancholické a
Terda
To je takové melancholické a přece ne smutné.
Děkuji :)
Lomeril
Děkuji :)
To je nádherné! A navíc
Eillen
To je nádherné! A navíc představa, že to vše popisuje Laivo...
Mně nejvíc překvapilo, jak
Lomeril
Mně nejvíc překvapilo, jak tam nakonec tématicky sedl, jak jim naposledy "zachránil život".
Melancholicky krásné - stařec
Dede
Melancholicky krásné - stařec viděl podstatné věci... :)
Děkuji. On se vždycky na svět
Lomeril
Děkuji. On se vždycky na svět díval jinak než ostatní.