Labyrint

Zavulon procházel do středu terče. Olověné kruhy se před ním rozplývaly ve vzduchu, jejich pečeti vždy jen krátce zažhnuly.
V samém středu na poctivě roubené sesli seděl pestře vybarvený pták. Když na něj Zavulon poněkud vyčítavě zakašlal, pták seskočil na zem a čoudivě vzplanul. Z dohasínajících uhlíků vylouplo vejce. S křupnutím z něj vylezlo batole a začalo rychle růst a stárnout, do podoby dvacetilého mladíka.
-Viktore, říkal jsem ti, ať změněný nesetrváváš dlouho, víš přeci že...
-...že ve změněné podobě čas kletby atomového fénixe neutíká, já vím.
-Neboj, taky jsem to zažil, dvacet let uteče jak voda. Hlavně zůstaň člověkem.