Chyba velikosti

Olověné kruhy se rozplývají ve vzduchu, těkají. Zvětšují se a zmenšují, mění se na železné jak jimi prosvítá slunce. Zavřu oči a znova je otevřu. Stále tam jsou a navíc ta úporná bolest v týlu. Mám pocit, že nejsou ve vzduchu, ale v mý hlavě a jak se zvětšují, praská mi lebka.
"Au." Vyjede mi z pusy. To musela bejt pěkná rána. Asi mám naraženou i kostrč a taky možná rameno.
"Jsi v pořádku, Gimli."
Z dost velký výšky na mně čumý Legolas.
"Samozřejmě, že jsem v pořádku, proč bych neměl bejt. Už dávno tvrdím, že trpaslík na koně nepatří."