Druhá

Z roucha královny Šimaty vypadla malá larva.
Na místě, kde ji rozšlapal střevíc, se roztrhlo tkanivo světa a z otvoru vyletěli moli. Sinalými křídly zastínili slunce i královnu Šimatu, která již nebyla královnou, když se v hrůze zachytila mých nohou.
"Nestůj a pomoz mi!" vzkřikla, jak byla zvyklá.
"...Dokonce ani teď, když je tvůj život na vlásku?" podivil jsem se, konečně odtrhl její ruce od svých nohou a prostě odešel.
"Pros...ím?" zkusila zavolat, ale já už byl daleko.
Se mnou odešli i mí muži. Někteří si odplivovali. "Propadni se do temnot!"
Páravý zvuk a tapisérie se zřetelně začala trhat.