Dva roky poté, co provdala Lydii, měla paní Benettová všechny dcery z domu. Byl to absolutní úspěch, s kterým se nemohla měřit žádná rodina v hrabství. Ještě ji neomrzelo líčit paní Lucasové podrobnosti Maryiny svatby, citovat své švagrové z dopisů od Jane a Liz nebo vykládat novinky ze života Kitty každému, kdo před ní v kostele neutekl. Do všech pěti rodin vyrážela na neočekávané návštěvy a vyhlížela nanejvýš spokojeně.
Jen občas ji pan Benett zastihl, jak se probírá vyřezávanou skříňkou, kam si schovávala dětské dárky od svých dcerek. "Je tu moc ticho," hlesla. A na okamžik si oba dokonale rozuměli.
Ne, 2010-04-25 01:52 — ioannina
Že by si mohli rozumět -
Že by si mohli rozumět - konečně? Že by přestala dělat scény, že by jí přestal pohrdat? Že...
... ale tobě to věřit budu.
Ne, 2010-04-25 13:59 — Danae
Já se bojím, že jsou to jen
Já se bojím, že jsou to jen takové občasné záblesky porozumění. Dokonale harmonický pár už z nich nikdy nebude.
Ne, 2010-04-25 00:13 — Lejdynka
No samozřejmě. Tak se těší,
No samozřejmě. Tak se těší, až je bude mít z domu, a když odejdou - ticho.
To je hezky ze života, a pekně austenovské. Místy. Místy je to spíš jako kdyby to glosoval její manžel :)
Dobré je to.
Ne, 2010-04-25 14:00 — Danae
Jo, já jsem ji chtěla
Jo, já jsem ji chtěla nahlédnout tak trochu z venku, tak se mi tam nakonec pan Benett hodil. Dík!
So, 2010-04-24 23:28 — Profesor
Hezké. Tohle jí nedošlo,
Hezké. Tohle jí nedošlo, madam, že bude ticho a holky jí budou scházet.
Moc pěkné.
Ne, 2010-04-25 14:01 — Danae
Jojo, paní Benettová nemyslí
Jojo, paní Benettová nemyslí moc dopředu...
Ne, 2010-04-25 20:35 — Esclarte
Ale tak co taky mohla chtít.
Ale tak co taky mohla chtít. Pro ty dcery bylo přece jen nejlepší, když se dobře vdaly, jako starý panny by to moc dobrý neměly.
Je to pěkný a milý.
So, 2010-04-24 23:28 — Aveva
Téda, podat paní Benettovou
Téda, podat paní Benettovou tak, aby k ní člověk cítil sympatie... Jsi dobrá :o)
Ne, 2010-04-25 14:03 — Danae
Mně jí vždycky bylo trochu
Mně jí vždycky bylo trochu líto, jak je uvězněná ve vlastní zabedněnosti a emocích a skutečně šťastná asi jen zřídka. Bohužel, není o to méně nesnesitelná.
Ne, 2010-04-25 22:40 — Ebženka
Jojo.
Paní Bennettová je trochu jako moje nebožka babička. Bylo možné ji milovat, ale stejně z ní všichni rostli. Umíš!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit