Mít nepřítele

„Důkazy jsou nezvratné, můj Pane!“ šeptal vzrušeně Pettigrew, zatímco lordu Voldemortovi div neolizoval nohy. „Jeho loajalita jednoznačně patří Brumbálovi!“
Voldemort se napřímil ve svém majestátním, ručně vyřezávaném křesle a potřetí přejel očima pergamen, který mu Pettigrew přinesl.
„Kdo tu zprávu dešifroval?“ štěkl do napjatého ticha.
Pettigrew se zarazil. Na kratičký okamžik se uvnitř něj ozvalo něco jako hrdost, co teď ovšem schytalo nečekaný políček.
„Já, Pane.“
Voldemort si ho měřil chladným, vypočítavým pohledem. Pak zaujal v křesle mnohem uvolněnější pozici a koutkem bezretých úst se zlomyslně ušklíbl.
Zajímalo by ho, jestli je Severus taková třída, aby se z tohohle vylhal.