Pojedeme PAVOUKem

Je čas začít pracovat na nových snech. Čas na nic nepočká.

Přicházím k terminálu přehledu ubytování posádky, malá zelená kontrolka přítomnosti svítí, sbírám odvahu.

Zkusím to, volám.

„Haló, tady Jack - ten s čajem.“

„Ano, Kristy, slyší.“

„Nechtěla byste prožít opravdu něco zajímavého? Musím na venkovní kontrolu lodi, nepřidáte se?“

„Ven do vesmíru?“ slyším údiv v hlase.

„Nebojte se, pojedeme PAVOUKem.“

„Čím???“ ulekaně, překvapeně, zvědavě.

„Pavoukem – Personálním Autonomním Vozem Osobnostně Univerzálního Krytí, prostě takový tank na nožičkách, určený na pobyt ve vesmíru. Nebojte se, již jsem tam s ním venku byl.“

A bude to krásné, s vámi určitě, Kristy, myslím si...