Konečně si připadali svobodní. Stačilo pár stanic vlakem. Město, kde je nikdo neznal. Giulietta kráčela zavěšena do svého milého, který ji oblažoval galantními duchaplnostmi okoukanými z filmů. Mhouřili oči proti slunci. Smáli se jako děti.
„Podívej ten krámek,“ vypískla nadšeně, „jako dívčí pokojíček… Takový útulný.“
Sám by si ho býval nevšiml. Přemýšlel, jestli by měl svoji milou fotit univerzální padesátkou nebo zvolit delší ohnisko.
„Tak se podíváme dovnitř,“ zaostřil pohled směrem, kam ukazovala, „koupím ti něco pěkného.“
Rozeběhla se nadšeně k výloze. Obdivovala dekorativní drobnůstky za sklem.
Vito za ní zasněně hleděl. Takové by to mohlo být už napořád. Bezstarostné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je krásně romantické.
Terda
To je krásně romantické.
Děkuji. To téma k tomu svádí.
Nathanel
Děkuji. To téma k tomu svádí.
Jé, to je hrozně milé. Jsem
Lee
Jé, to je hrozně milé. Jsem do konce čekala zradu, takže mě nezkalený konec dost potěšil. (A ona vlastně poslední věta i naznačuje, že tyhle věci věčně netrvají.)
Fandom neznám, o to víc obdivuji, jak živě jsi to vykreslil. :)
Děkuji. Píšu to jako vlastní
Nathanel
Děkuji. Píšu to jako vlastní příběh. Takže fandom znát odnikud nemůžeš.
Super, tak pro jednou nejsem
Lee
Super, tak pro jednou nejsem za toho, kdo nic nezná. :D
Takovej klídek od začátku do
Killman
Takovej klídek od začátku do konce. To jsem ani nečekal.
uiiiip, ty můj něžný...
Kleio
uiiiip, ty můj něžný...
To je krásný! Včetně Vitova
Zuzka
To je krásný! Včetně Vitova setrvalého myšlení na focení :D