Vzpomínky na dětství

Naše vesmírná projížďka skončila. Pavouk stojí zpět ve své "garáži".

"Díky, bylo to opravdu fajn," loučí se.
"Takže?" napjatě, s očekáváním.

"Bylo to, jako když jsem byla malá, s mámou a tátou, poprvé na kole, vítr ve vlasech, letmý strach. Děkuji, Jacku. Ozvi se mi, až budeš moci, já… ráda tě uvidím."

Polibek na mou tvář, lehounký.

Odchází, krásná, něžná, milá...

A já, maličký, běžím s tátou a mámou jarním lesem, vysokou trávou, cítím to dětské štěstí a tolik jí rozumím.

Je krásné být s někým, s kým je vám dobře.

A moc, moc toužím být opět brzy s ní.