Když nikdo nebyl doma, rád vzpomínal. Neměnil by, má přece skvělou ženu a dvě úžasné děti, ale někdy se mu zastesklo po těch pár létech strávených hraním a zpíváním na náměstí. Vlastní kytaru dostal asi tak ve dvanácti a jeho hraní ji hodně poznamenalo – možná proto mu pak lidé do starého klobouku házeli tolik drobných. Klobouk a kytara, jeho prostředky k dobytí světa. Teprve teď si začínal uvědomovat, že to právě tehdy mu svět patřil. A pak ji potkal, holku svých snů. Nabídl jí cigaretu a večer už se šli sami projít do lesa. Tehdy svůj klobouk zapomněl ve křoví.
Po, 2011-04-04 17:50 — Dangerous
Děsivé i milé, ale každopádně
Děsivé i milé, ale každopádně krásně poetické. 3
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 13:21 — Smrtijedka
Je to...
... tak krásné, až mě zamrazilo (tohle je pochvala :p)
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 11:30 — Danae
Jé, to je poetické!
Jé, to je poetické!
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 00:05 — ioannina
Úžasně to přeskakuje mezi
Úžasně to přeskakuje mezi skutečností a metaforou.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-02 16:55 — Profesor
Hezké. Malé a krásné. S
Hezké. Malé a krásné. S hudbou.
Maličko mi to připomnělo film Once.
Pro psaní komentářů se přihlašte
So, 2011-04-02 16:45 — Aries
tohle se mi moc líbí
tohle se mi moc líbí
Pro psaní komentářů se přihlašte
Ne, 2011-04-03 08:02 — Rebelka
s dovolením připojujík
Mně taky.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit