Vyšehrad

Šimon Illner si protáhne záda. Na chvíli vstane. Další noční u monitoru. Za dnešek jedna rvačka dvou strejců, kteří se neuměli bez kouzel ani porvat o místo ve frontě, natož dohodnout. Vlastně ani porvat se neuměli.
Pak zmatený telefonát od technika, na kterého předevčírem při předletovce vyskočila peklokočka. Těch potvor neškodně hnízdilo v jednom motoru asi patnáct, jenže na ně přišla říje. Technik nic neviděl, ale něco mu ten palec prokousnout muselo. Šimon ho ujistil, že na kamerách taky nic neviděl.
Zakloní hlavu.
U misky pro vodní spojení leží obálka. Před chvílí tady nebyla.
Olenin rukopis pozná okamžitě.
Zavolá vyšehradské.

První krok. První dimenze. Na tloušťku řasy daleko od reality. Černočerná tma.
Druhá. Rozkvetlý sad. Příliš blízko.
Třetí. Vypadá jako… normální svět? Cestování dimenzemi není Olenin denní chléb. Nikdy nebyl. Patří k zemi, ne k prázdnotě.
Aleksandr patří k ohni. Poloprůhlednému ohni blízkém z prázdnotě. Proto je třeba jít co nejdál.
Jsou pod zemí, uvnitř země. Aleksandr se z té cesty ještě nevzpamatovat.
Je třeba spěchat.
Kreslí Olena, kreslí země, mnoho rukama, příliš známý tvar.
Aleksandr zvedne hlavu. „To nemůžeš,” hlesne. „Zabiješ mě.”
„Já ne.”
Nemůže ven. Kruh je uzavřen. Zbývá poslední ingredience.
Zřídlo.
Olena se nadechne a…
… vloží sebe.

Udělá pět kroků a přinutí se neohlížet. Cítí závan, jak se Aleksandr prudce narovnává a zvedá na nohy.
Uhodí nejdříve její mysl. Na telepatii nikdy machr nebyl. Olena se zastaví a předstíraně zakolísá.
Pak přijde ohnivý poryv. Naráží na o magický štít schovaný pod zastíracím kouzlem. Odrazí se jako o zrcadlo, odvane zástěru. Olenina magie je teď všem na očích. Oheň se zachvěje. Aleksandr pochopil, že se přepočítal.
Olena se obrátí. „Nechala bych tě na pokoji, kdybys nevyhlásil válku Milici,” řekne. „Takhle budu potřebovat tvoji magickou sílu.”
„Máš smůlu,” odsekne Aleksandr a rozsvítí černý oheň.
Olena ho stáhne pod zem.

Jsou tři. Aleksandr, Olena a Pochybnost s láskou vypěstovaná Milicí, která nikdy zcela neodešla.
„Co když je jiná možnost?” ptá se neslyšně Pochybnost.
Kdyby byla, kdo by chtěl stvořit… tohle?
„Jak zvládáš život ty, zcela bez magie?” zeptá se Pochybnost a tentokrát má Aleksandrův hlas.
Nic nevidí. Zastírací kouzlo funguje i na něj. Pochybnost se zavrtí na židli.
„Rozhodně lépe než ty,” odpoví Olena ostře. „Dohodnout se s tebou po dobrém asi nepůjde, že?”
„Větší nesmysl jsem ještě neslyšela,” zívne neslyšně Pochybnost.
„Černá magie mě drží při životě. Bez ní zemřu.”
„S ní taky.”
Ohnivý záchvěv.
„Tady se prát nebudeme.”

Přišel včas.
Nečekala to od něj. Působil na ni jako zazobaný floutek, kterému všechno projde. Privilegovaný frajírek. Namočený do černé magie.
Drahá kožená bunda. Nohy opřené o vedlejší židli. Aspoň si je nedal na stůl.
Vážně po tomhle muži kdysi toužila?
„Neměla jsem zasahovat,” řekne mu. Vrbenský svou magickou transformaci zvládl. Aleksandr ne. Viditelně.
„Takže se ti všechno vrátilo?”
Neodpoví.
„Nechala bys mě exnout?”
„Určitě byla jiná možnost.”
„Tohle,” ukáže si na levé oko s černočernými skvrnami, „byla jediná možnost.”
„Přibyla ti skvrna.”
„Použil jsem černé kouzlo.”
„Nebyla jiná možnost?” opáčí Olena. „Nebo nezvládneš život bez černokněžnictví?”
Teď mlčí on.

Cesta zpátky trvá tři čtvrtě hodiny. Portálem do polozřícené barabizny u nádraží a z nádraží hromadnou dopravou. Ne že by ji magie nechala na holičkách. Musí zametat stopy.
Zamkne za sebou, shodí zablácené věci a jde do sprchy.
Ukradne si chvilku bezčasí v křesle s hrnkem silného čaje.
Pak sbalí z bytu poslední věci, které jsou skutečně její. Vejdou se do cestovní kabely.
Cestou se zastaví v bance. Obsah své bezpečnostní schránky přesune do obálky. Na toaletách napustí vodu do umyvadla. Odešle obálku vodní sítí.
Pak se zhluboka nadechne a otevře nové spojení.
Aleksandr.
„Je načase všechno skončit,” řekne mu.

Světlo se jí zařízne do očí. Reflexivně si je zakryje paží. Zavíří popel. Olena se rozkašle.
Opatrně vstává. Země ji pouští s nesouhlasným mručením odněkud z hlubin.
Smete ze sebe popel a bláto. Uprostřed kruhového spáleniště zůstal její otisk v zemi.
Dva kroky. Zaváhá. Tady někde začínaly čáry pečeti. Opatrně smete popel.
Nic. Čáry nikde. Sebedivočejší magie je zemi jedno. Byla tu před lidstvem a bude i po něm.
Mávne rukou. Popel se líně rozprostře mezi stromy. Magie koluje jejími žilami, jako kdyby byla vždy její součástí, schovanou kamsi za okrajem zorného pole.
Poděkuje zemi.
Pak si otevře portál.
Domů.

Otáčí se. Země. Pečeť. Dívka uprostřed.
Pomalu. Neměnně.
Jedna malá prasklina se postupně šíří celou pečetí. Kusy čar líně odlétají ven i dovnitř, jsou ostré jako břitva a horké jako plameny, protínají vše co jim přijde do cesty, až se vpijí do hlubin chladivé země a se syčením nachází věčný klid.
Olena zaryje prsty do měkké hlíny a stiskne zuby, aby nezačala křičet.
Veliký kus pečeti se odtrhne a roztočí. Trhá se na kusy, trhá na kusy ostatní kousky, trhá na kusy Olenu.
Chce uhnout. Chce se stočit do sebe. Chce se schovat pod zem.
Prudce se nadechne.
Vykřiknout nestihne.

Překročí magický kruh a oddechne si. Ve skrytu duše se bála, že ji nepustí ven.
Neslyší jediného ptáka, nevidí žádný pohyb. Vše živé uteklo do bezpečí.
Když narušila pečeť poprvé, srovnala se zemí menší domek. Podruhé uškvařila zámek železných vrat. Potřetí… změnila vše v okolí pět metrů ve změť živé i neživé hmoty.
Vkročí zpět do kruhu. Rozvine Šimonovu kresbu. Najde slabé místo.
Naposledy se rozhlédne. Nikde nikdo. Olena nevypadá dvakrát přívětivě, bláto má i ve vlasech. Módní expert by zaplakal.
Ucítí pod sebou ostrý kámen. Země jí dává nástroj.
Položí se na zem uprostřed. Natáhne ruku s kamenem.
Řízne.

Olenina magická pečeť se čáry drápy brání i spatření. Jak hodně se bude bránit vyrytí do země? Jak moc se bude bránit rozbití?
Tričko vlhké od země ji studí na zádech. Ujišťující objetí matky Země.
Čáry vytrysknou ze špiček jejích prstů zarytých do půdy jaké vyryté drápky neviditelných šelem, vztekle se vlní jako hadi. Olena zatne zuby, napne síly a opře se o zemi. Pomyslí na Vrbenského. Kéž by se mohla opřít o něj.
Pečeť má praskliny.
Pomyslí na momenty, kdy vznikly.
Magický útok. Nemagický útok. Strach. Bolest.
Trauma.
Potřese hlavou, otře si tvář o rukáv.
Čáry jsou na místě.