Daleko

První krok. První dimenze. Na tloušťku řasy daleko od reality. Černočerná tma.
Druhá. Rozkvetlý sad. Příliš blízko.
Třetí. Vypadá jako… normální svět? Cestování dimenzemi není Olenin denní chléb. Nikdy nebyl. Patří k zemi, ne k prázdnotě.
Aleksandr patří k ohni. Poloprůhlednému ohni blízkém z prázdnotě. Proto je třeba jít co nejdál.
Jsou pod zemí, uvnitř země. Aleksandr se z té cesty ještě nevzpamatovat.
Je třeba spěchat.
Kreslí Olena, kreslí země, mnoho rukama, příliš známý tvar.
Aleksandr zvedne hlavu. „To nemůžeš,” hlesne. „Zabiješ mě.”
„Já ne.”
Nemůže ven. Kruh je uzavřen. Zbývá poslední ingredience.
Zřídlo.
Olena se nadechne a…
… vloží sebe.