DMD č. 4. pro 4. 4. 2012. Téma: ...a taková to byla láska!

Má drahá,
měl jsem tě opravdu rád.
S tebou jsem se cítil víc dospěle a nad věcí.
Pamatuješ na naše poprvé? Jak se mi zatočila hlava a podlomily kolena? Scházeli jsme se tajně, rodičům natruc.
Taky jsi mě hodně stála. Ale co jsem měl dělat, když jsem bez tebe nemohl být?
Platil jsem ti čím dál víc, jen abys byla, proboha, se mnou.
Každou z tvých podob jsem miloval, i tu nejobyčejnější.
Ale víš co? Došlo mi, že páchneš. A taky už mě nebaví chodit s tebou pořád na balkon. Už jsem se rozhodl, tak se nesnaž.
Kouřit jsem přestal.

Když se s Vronským setkala na plese, měla Anna pocit, že ji nějaký strhl nějaký neviditelný proud, z něhož se nelze vymanit. Přesto to zkusila. Poslechla intuici a odjela z Moskvy. Tušila, že pokud se nedostane na břeh a podvolí se oné řece osudu, utopí se.
Pak se jí ale plavání zalíbilo. Chtěla se nechat navždy unášet proudem, který se jí najednou zdál tak lákavý.
Jednoho dne už nedokázala dál plavat. S posledním tempem jí do plic vnikly první kapky vody.
Vronskij byl největší láskou jejího života. Ale co z té lásky zbylo? Jen skřípění vlakových brzd a obláček páry.

We had been acquaintances.
Accidental encounters led to regular meetings.
Over coffee, we explored each other’s eyes and hearts, until friendship became more and passion burned us up.
Time made us lovers, then partners, then married, and finally parents.
I no longer remember the way your hair smelled, or the way your lips curled in a smile as you combed our daughters' hair.
Now we are "clients", you and your lawyers, me and mine, the kids in between like milestones. As far from you as they are from me; such a sad sight since we can't seem to meet halfway.

Minerva McGonagallová zastávala názor, že jíst se má v klidu. Proto nikdy neotevřela Denního věštce dříve než u kávy. Toho rána po něm ale chňapla stejně rychle jako většina Velké síně.
Na titulní stránce byla fotka jejích bývalých studentů. Ron Weasley a Hermiona Grangerová Weasleyová.
Titulek: Slavný pár se rozvedl. Je za tím nevěra?
„Ach,“ povzdechla si. „To je smutné. Přitom to byla taková láska.“
„To nebyla láska, ale hormony,“ poznamenal Severus Snape spokojeně.
Minerva se na něj podezřívavě podívala.
Minulý týden měla pocit, že viděla Hermionu dole ve sklepení. Myslela si, že potřebuje silnější brýle, ale co když ne?

Varování: Nevhodné pro tučňákovce.
„Táto, ale já mám tu černou obrazovku ráda! Stačí napsat princ a můžu hrát!“
„Tohle zase umí spoustu jiných věcí. Určitě si zvykneš. Aspoň to zkus.“
---
„Ale mně se tohle nelíbí. Nemá to ty okýnka. Jak mám vědět, kde co najdu?“
„Je to úplně stejný, akorát místo spousty oken to má jenom jakoby jedno. Určitě si zvykneš. Aspoň to zkus.“
---
„Já se nechci zase něco přeučovat! A proč Word neumí otvírat koncovku .sam? A vůbec, já mám 98 ráda.“
„Ach jo, už je to tu zas. Určitě si zvykneš. Aspoň to zkus.“
---
„Tak aby bylo jasno, XP se nikdy nevzdám!“
Poznámka: Připisuju si aspoň částečné vítězství nad ošklivými ajťáky, slavte se mnou...

(a pro vlkodlaky obzvlášť :D )
Dlouhověkost je těžké břímě. Tisíckrát omílané klišé. Lidé kolem stárnou, zatímco vy – pokud nemáte v bance zatraceně tučné konto – se musíte co pár let stěhovat. Koloběh života.
Možná proto se vztahům se smrtelníky vyhýbala – měla pocit, že mrtvých už oplakala dost.
Ale ani tak nebyly známosti bez překážky... s jedním to víc neznamenalo, s druhým je rozdělila válka. Taková to byla láska a stejně ho hledání omrzelo. Další zmizel a po letech se objevil, jen aby se nechal odpravit. Trvalo dlouho, než se nechala znovu ulovit. Poprvé někoho přijala za druha.
A ti prevíti se zvládnou sejít v jedné hospodě.

„Tamaru jsem znávala. Byla takové hodné děvče. Když se poprvé objevila v Telmiru se svými černými vlasy, držela se Amautera, jako klíště, které si našlo čerstvou krev. Vzali se, a měly vás dva, Kolgare. Jenže čas si vždy nakonec vybere svou daň. Tamara zemřela po porodu tvé sestřičky. Nedokázala jsem tomu zabránit. Viděla jsem ji pohřbívat své sny i stále hledat nové a nové naděje. Zvíře zavřené v kleci, to byla…
Amauter propil a prohrál všechno. Vy jste utekli a žili na ulici. Vše skončilo v ruinách, daleko od toho, čím měl život být. A taková to byla velká láska…“

Když jsem do Diany vrazil v té irské hospodě, líbil jsem se jí.
Když jsem jí podal šálu, kterou upustila, pozvala mě na pivo.
Když jsem jí pomohl do kabátu, dala mi své telefonní číslo.
Když jsem jí zavolal, domluvili jsme si kino.
Když se vedle nás posadil Sherlock, ještě nechápala.
Když jí Sherlock otevřel nahý, považovala to za žert.
Když se dozvěděla o tom šíleném večírku u Grega, už se mi neozvala.
„A taková to byla láska!“ poznamenal Sherlock k paní Hudsonové, odfrkl si a otočil se na mě. „V kině dnes dávají Kung Fu Pandu, tak co, nepůjdeme?“

Hrobka z 15. století? Rád bych dělal nejmíň na památkách ze starého Říma. Ach jo.
Dva měsíce přehrabávání bláta v zaplesnivělém sklepě, a výsledek?
Jeden mosazný svícen, důkladně promáčknutý, jak jsme do něj kopli.
Zachovalá kostra muže, podle lebečních švů kolem 18 let.
Dva mosazné knoflíky.
Spona opasku a kousek kování, pravděpodobně z pochvy zbraně.
Zdobený skleněný flakón.
Kostra dívky, asi čtrnáctileté.
Několik úlomků krumplování šatů.
Dýka s ozdobnou rukojetí a čepelí skoro sežranou od rzi, přímo uvnitř hrudního koše.
Jediné, co mělo trochu cenu, byly dva zlaté prsteny.
Proč ten obchoďák nepostavili bez celé téhle šaškárny s archeologickým výzkumem?

Varování: Spoiler. Velkej.
Poznámka: Pro ty, co neznají fandom, jde o román z viktoriánské Anglie s lesbickou tématikou. Doufám, že se mi podařilo vystihnout tu hlavní zápletku. Ve sto slovech je to docela problém. Samozřejmě v knize je to o dost složitější a tak, ale snad se mi podařilo alespoň to, co jsem chtěla.
_______________________________________________________
Už jsem nic necítila, když mě dovlekli k vaně a přivázali k dřevěnému rámu.
„3000 liber, Sue!“ sliboval.
Kolo zahrčelo, slyšela jsem smích. A pak bylo ticho.
„Strčíme tu děvku do blázince!“
Ledová hladina se nade mnou zavřela. Voda se mi dostala až do plic. Nestačila jsem se nadechnout.
Mělo nám to vyjít.
Vzduch. Místo nádechu však dávím vodu. Než znovu skončím pod hladinou.
„Vezměte si ho, slečno. Láska ještě nikomu neublížila,“ tvrdila jsem.
A znovu.
„Možná, kdybych jí řekla: ‚Miluji tě…‘“
Ta mrcha. To ona tu měla skončit!
Taková byla dohoda.
Byl teplý letní den a právě mě „koupali“.