DMD č. 4. pro 4. 4. 2012. Téma: ...a taková to byla láska!

Hlavu držím vysoko vztyčenou, ale v očích mě pálí slzy a hrdlo se mi svírá.
Vím, že mě miloval. Jak jen mě miloval!
Něžná slůvka, která mě šimrala na krku.
Vášnivá objetí, která až bolela.
Vím, že mě miloval.
Vzpomínám na chvíle důvěrných rozhovorů.
Vzpomínám na chvíle důvěrného mlčení.
Jak jen mě miloval!
Stál při mně proti celému světu.
Stál při mně proti svým nejbližším.
Vyvzdoroval si mě na samotném Bohu.
Milovala jsem ho.
A bála se, protože jsem věděla, že tahle chvíle jednou přijde.
Prkenná podlaha zaskřípala. Na tvář mi dopadly první kapky jarního deště.
Kat pozvedl svůj meč.
(pozn.: Anna Boleynová)

Myslela jsem, že ho miluji. Říkal, že mne miluje.
Laurel hrdé jeho čelo krášlil.
Však – věnec vavřínu
kryje lysinu.
Listy opadaly, uschly, a duch se zkroutil s nimi.
Zčernal, zuhelnatěl, rozpadl se na prach. A já s ním.
Taková to byla láska!
Pak přišel jiný, bojovník nepokořený.
Chybila jsem znovu, nevěda, že
muži ve zbroji
za moc nestojí.
I on prohrál. Zemřel. A já s ním, já – země egyptská.
Výstřihy jsou pro polibky a ne pro hady,
však taková to byla láska!
Kleopatro,
učeš si vlasy do čela
a buď veselá.
Protože taková je láska! Bezvěká,
že smrt ji nepřemůže.
poznámka: Text kurzívou jsou slova písničky Kleopatra od Bratří Ebenů.

AU, BJB (mám tucha, že jsem letos první s touhle zkratkou, ne? :D)
Kurt Hummel poznal, že je Blaine Anderson blbec k pohledání, sbalil si kufry a vrátil se k otci.
Réza nedokázala vydržet bez Brna, nechala Václava ve vyhnanství a vrátila se na Moravu.
Ginny Weasleyová zanechala Harryho Pottera stát před oltářem a utekla s jiným.
Alek opustil Seregila po padesáti letech vztahu a šel svou vlastní cestou.
Henri nechal Victorii a Tonyho žít jejich lidské životy a vypařil se.
Kornel opustil Sedmihradsko po boku Stěpana a už nenapsal.
Jack odmítl riskovat Iantův život a vyhodil ho z Torchwoodu.
Albus opustil Gellerta a nikdy se neohlédl zpátky.
A takové to byly lásky…
Fandomy, jak jdou za sebou (aneb nehodlala jsem to vypisovat všechno do políčka fandom, ale případně to udělám): Glee, Pavel Renčín: Městské války, Harry Potter, Nightrunners, Tanya Huff: Krevní pouta, Juraj Červenák: Dobrodružství kapitána Báthoryho, Torchwood

Objevila na půdě staré dopisy. Milostné. Ona byla chudé vesnické děvče a on syn ředitele továrny. Rodiny byly odlišných vyznání. Rozhodli se na sebe čtyři roky počkat, než jí skončí učitelský závazek. Jemu matka našla vhodnější partii. Odmítl. Jí tatínek vyhrál věno v kartách.
Dolů sešla až k večeři.
"Kde mám brejle?"
"Tam, co vždycky. Vzal sis prášky?"
"Nojo. Zítra zajedem nakoupit, mají toaleťák v akci."
"Prosím tě, nemlaskej!"
Babička si tenkrát mohla kvůli útrapám lásky sáhnout na život a děda zešílet žalem. Nebo mohli strávit život s nemilovanými partnery a potkat se až po letech. Místo toho se vzali.

Nadväzuje na Prvá úloha.
Miloval to mesto. Nikdy tam nebolo zima, preliezal na lanových mostoch z budovy na budovu a plával v bazéne pod mestom budovaným v korunách. S kamarátom študovali a trénovali boj v akadémii. Predstavovali si čo zažijú, keď budú chodiť po svete.
Aká iná je táto chladná cela. Bola noc a vonku obchádzali prízraky. Nikoho tu nepoznal.
Musel z mesta svojho detstva odísť. Svojou sladkou príchuťou by spôsobilo hnilobu a zničilo všetko čo bolo v ňom. Vedel to, ale tak rád by sa do neho teraz vrátil.
Cez malé okno v cele presvitalo mesačné svetlo. Prezeral si v ňom svoj meč.

„S panem Petrucciem není něco v pořádku,“ dumal Grumio, když na dvoře čistil pánovi boty. „Ráno řekl paní: „Dobré ráno, pusinko,“ a přinesl jí snídani do postele.
„S paní Kateřinou také něco je,“ na to Lucia, Kateřinina komorná. „Místo, aby mu vyčinila do oslů praštěných a něčím po něm hodila, usmála se na něj a řekla mu: „Děkuji ti,“ (Lucia zkrabatila svůj jinak hezký obličejík do pohrdlivé grimasy) „pejsáčku.“
„On jí říká „zlato“ a „kočičko,““ přidal si Grumio.
„A ona jemu „miláčku“ a „čumáčku,“ kontrovala Lucia.
„No jo, pět let manželství člověka otupí,“ rozumoval Grumio. „A taková to byla láska!“

Čas okrádá.
Stane se to nenápadně.
Krůček po krůčku.
Ta, která se u stolu posune až na čtvrté místo, je jen o trochu víc než služka.
Neunesu tu potupu.
Neunesu tvou potupu.
Nemělo to skončit takhle.
Nemělo to skončit takhle.
Ale teď s tím můžu něco udělat.
Ale teď s tím můžu něco udělat.
Sobecká smrt je hřích.
Sobecká smrt je hřích.
Ale existuje hřích, když se Bůh nedívá?
Ale existuje hřích, když se Bůh nedívá?
Zbavím se té potupy!
Zbavím tě té potupy!
Své dvě starší souložnice našel až ráno po zatmění. Mrtvé.
Třetí i čtvrtá židle zůstaly prázdné.

Čas občas neúprosně letí.
„Někdy až příliš rychle,“ pomyslel si…
„Není to fér, ještě o něj nechci přijít,“ stěžoval si.
„Někdy nemáš na vybranou, nech ho jít, vzpomeň si co jste všechno spolu zažili, všechen ten smích, tolik nářků a slz. Ve všem tě věrně provázel, ale už je na čase se posunout dál,“ povzbuzoval ho kamarád.
„S žádným toho nezažiju tolik jako s ním!“ slzy se mu vháněly do očí.
„Neměj strach, to přejde.“
Kamarád ho objal.
„Nemůžu než doufat, že máš pravdu…“
S těmito slovy odložil svého miláčka na poličku a dopřál mu věčný pokoj v křemíkovém nebi.

Pozn: pro lepší pochopení tohoto drabble se budete muset přemoct a přečíst si úterní zprávy. Chechtací pytlíky s sebou.
Byly tři hodiny odpoledne a nad Prahou se stahovala mračna.
„No tak co ten kolibřík,“ poznamenal už popáté předseda a klepl do stolu. „Lesy vytuneloval. Jestli on to nebude spíš datel!“
„Ssssskvíííííí, sssskríííííí,“ souhlasil náměstek náměstka vážně. Když se po něm kolegové nechápavě ohlédli, dodal: „Takhle snad dělá štěnice, nebo ne?“
„Tohle není sranda, pánové,“ vložil se do toho nosovým sopránem zakladatel strany. „Já bych se pojistil nějakou tou obálkou. Chceme přece zůstat ve hře.“
Ozvaly se zvuky všeobecného souhlasu. Ministr však znaveně hodil lejstry o stůl.
„A já bych se na ně prostě vy...!“
A taková to byla láska.

„Můžete někdo pochopit, proč to udělali? Zrušit zařízenou svatbu?
Chudák Emmett se s tím tak nadřel,“ Debbie začala znovu a znovu rozebírat největší novinku na Liberty Avenue.
„I ty zlaté gardénie pro Justina sehnal!“ řekla Debbie jako by právě na tomhle nejvíc záleželo.
„Shit. Justin si klidně odjel! Pff …a taková to byla láska!“ vzlykla.
Michael, který to slyšel po několikáté, poplácal matku po ruce a konečně se odhodlal jí zadržet.
„Ma, ale oni se přece stále milují, jen je to takhle pro ně lepší… Asi. Přišly by výčitky.“
Samotného ho překvapilo, co řekl. Ale věděl, že je to pravda!