Anna Karenina

Když se s Vronským setkala na plese, měla Anna pocit, že ji nějaký strhl nějaký neviditelný proud, z něhož se nelze vymanit. Přesto to zkusila. Poslechla intuici a odjela z Moskvy. Tušila, že pokud se nedostane na břeh a podvolí se oné řece osudu, utopí se.
Pak se jí ale plavání zalíbilo. Chtěla se nechat navždy unášet proudem, který se jí najednou zdál tak lákavý.
Jednoho dne už nedokázala dál plavat. S posledním tempem jí do plic vnikly první kapky vody.
Vronskij byl největší láskou jejího života. Ale co z té lásky zbylo? Jen skřípění vlakových brzd a obláček páry.