DMD č. 19. pro 19. 4. 2014. Téma: Ví o nás

„Poběž!“ rozesmál se prvák s rozcuchanými černými vlasy a následován zrzavým kamarádem rozrazil dřevěné dveře.
„Harry!“ ozval se zrzek a trochu vyplašeně se rozhlédl kolem. Pavučiny byly všude, jako opravdu všude. Chrliče se na něj zle dívaly a každých pár metrů hořela pochodeň.
„Rone, ale no tak,“ zaprotestoval Harry, avšak zpomalil. „Jsi skoro jako Hermiona,“ zašklebil se. Nemyslel to zle, jen Rona pošťuchoval.
Zabralo to, přidal do kroku, když najednou uslyšeli nespokojené prskání. Oba hrůzou otevřeli pusu.
„Filch, ví o nás!“ vyděsil se Harry, popadl kamaráda za rukáv a dal se na útěk.
***
„Paní Norrisová, tady jste…“ ozvalo se láskyplně.

„Neumírej, bratříčku,“ provlnilo se olověnými kruhy. „Potřebujeme tě.“
„Tebe také. Nevysiluj se. Zranění… Příliš těžká,“ zaznělo v odpověď.
„Vyléčím je.“
„Ne, bratříčku. Kotouč… Dostal se pod plášť. Řezal v břiše. Ucpává tepnu. Střeva jsou…,“ myšlenkový hlas se přetrhl.
„Nenechám tě, bratříčku! Bůh tě nenechá. On o nás ví. Zachrání nás!“
Olověné kruhy zbledly úzkostí.
„Bůh o nás ví,“ šeptal Daniel, když se vynořil z Vraspírovy mysli.
„Bůh o nás ví,“ šeptal, když obsidiánový nůž řezal do Markova zápěstí.
„Bůh o nás ví,“ šeptal, když kapky nevinné krve dopadaly do Vraspírova břicha.
„Bůh o nás ví,“ modlil se, než ztratil vědomí.

Jeden by musel být slepý, aby to neviděl. Myslí si, jak jsou nenápadní, ale ve skutečnosti to o nich ví všichni.
Stačí se otočit od kormidla a koutkem oka zachytit, jak kapitán zamilovaně hledí směrem k vědecké stanici.
Stačí se omylem připlést do turbovýtahu, když kapitán a první důstojník mají společně namířeno na můstek, do jídelny, do kapitánské kajuty. Nejde necítit to napětí elektrizující mezi nimi, když vedle sebe ztuhle stojí a dělají jakoby nic.
Stačí slyšet strach v hlase jednoho, když se ten druhý ocitne v nebezpečí života.
Ale oba si pořád myslí, že to o nich nikdo neví.

Darth Vader, před pár dny Anakin Skywalker, stál před zrcadlem.
Očima krytýma maskou klouzal po černém brnění.
Nenáviděl sebe.
Nenáviděl zrcadlo, které odráželo děsivý obraz.
Nenáviděl muže, jenž se znenadání objevil po jeho boku.
Vyzáblý stín, jehož tvář halila kápě.
„Sebelítost?“ posměšně zaskřehotal Palpatin.
Nešlo popřít, že myšlenky umí číst dokonale.
Rozzuřený Vader mu jediným pohybem strhl z hlavy kápi.
Odhalil Temnotou znetvořený obličej.
Zrcadlo věrně zprostředkovalo bizarní výjev.
Zrůda vedle zrůdy.
„Mistře,“ zaburácel Vader. „Cožpak takhle vypadají vítězové?“
„Přestaň skuhrat. Důležité je, že o nás vědí.“
Zvlnil promodralé rty do zlého úsměšku: „Vědí a hlavně: všichni se nás bojí.“

Dodnes na tu noc nerad vzpomíná.
Nejdřív si zoufal. Seděl jako paralyzovaný, hlavu v dlaních. Neviděl, neslyšel. Možná plakal. Zkoušel volat přátelům, ale všude to bylo stejné. Zoufalství. Prohra.
Jak jen jsme mohli být tak hloupí? Teď se všechno vrátí ke starému.
Najednou propadl zuřivosti, měl chuť bojovat, poslat ty šmejdy tam, kam patří. Pryč z naší země! Ale to nemělo cenu, už bylo jasné, že armáda bojovat nebude a bez ní se neměli šanci ubránit.
A přesto ještě zbývala naděje.
Svět o nás ví. K tomuhle nebude moci mlčet. Určitě nám pomůžou. Musí!
Ale... vzpomeň si na Mnichov. Nepřijdou.

Choulila se pod postelí a srdce jí bušilo jako trpaslíci do kovadlin. Očima sledovala pohled svého otce, který ležel několik metrů od ní, a z úst mu vytékala krev. Pevně stiskla ruku své sestry, která se třásla strachy a druhou ruku ji tiskla k puse, aby nevydala ani hlásku. To, co vtrhlo do jejich domu a co mělo na svědomí život jejich rodičů, tam ještě bylo. Byla to temná postava, jejíž kroky se rozléhaly místností a zastavily se až v kaluži krve. Z ničeho nic se až k nim přikutálela hlava její panenky Loly. Pak povolil stisk ruky její sestry.

Velký bratr vidí všechno, ví o našich přáních,
o bolestech, o neřestech, prostých pousmáních.
Tuší co se děje za zdmi uzavřených klášterů,
a zásadně neslevuje ze splátek tvých úvěrů.
Velký bratr vládne světu ze své klícky zlaté,
viděl jak ses šťoural v nose přesně o půl paté.
Velký bratr je tvůj přítel, dá ti práci, radost,
ztělesňuje dobrodiní, bezchybnost a mladost.
Velký bratr je bratrem všech, život tvůj má v malíčku,
jeho tvář se na tě směje i z vánočních balíčků.
Tvé myšlenky tuší,
ví, co skrýváš v duši.
Chceš s ním vyjít po dobru? Nauč se hrát jeho hru!

Mistryně Freya byla bez sebe. „Proč nám nechce říct, kdo je otec toho dítěte?!“
Mladá maminka, sama ještě skoro dítě, se schoulila do deky. „Ne... ne, prosím...“
„Tiše,“ chlácholila ji mistryně Brigitta, „neudělalas nic špatného.“
„Musel přece vidět, že jsi ještě pod zákonem!“ zuřila Freya.
„Nesporně,“ uryl mistr Ayre. „A taky ví, že jakmile budeme znát jeho jméno, najdeme ho a zabijeme.“
„Říkal... když řeknu... tak hned umřu,“ plakalo děvče.
Mistr Severin zamračeně přikývl. „Tak mlč, Karen. A podej mi ruku. Nedívej se, trochu to štípne.“
Jestli je otec dítěte kouzelný, dokáže Severin z kapky Kareniny krve vyvolat jeho podobu.

Tma, tak sytě tmavá až z ní bolí oči... ruku v ruce jde s tichem, které je tak hlasité až člověka ohlušuje.. Myšlenky proudí hlavou, bez šance na utišení. Srdce pulzuje v hrudi, svádí boj o život, snaha rozlít krev do celého těla a udržet ho funkčním.. ale vzdá-li to mysl, vše je marné.. z jedné pochyby se zrodí jiná, je to jako virus, ničící pevnou půdu pod nohama.. v těchto chvílích se člověk ptá ,,Ví o nás? Kdokoli? Kdo by pomohl včas?" než se temnota změní v příjemnou zář, z ticha bude rajská hudba a srdce se poklidně zastaví...

„Ví o nás,“ oznámil Steve a zamával telefonem
„Co? Kdo?“ nechápal Bucky.
„Tony mi poslal zprávu. Známe vaše tajemství,“ vysvětlil. Bucky se rozesmál.
„No to brzo. Zajímalo by mě podle čeho to poznal. Prozradil nás byt s jednou postelí nebo sdílenej účet?“
„Spíš tvoje Silvestrovská taneční extravaganza s mou medvídkovskou verzí.“
„Teď mi křivdíš, zase tak hrozný to nebylo.“
„Clint musel tu nebohou hračku spálit. Nikdo nechtěl riskovat, že se dostane k nějakému dítěti.“
Konverzaci přerušila vibrace Buckyho telefonu.
„Zpráva od 'Taši. Podle všeho Tony přišel na to, že umíš používat jeho počítač a všechny ty toolbary stahuješ naschvál“
„Zatraceně!“