DMD č. 19. pro 19. 4. 2014. Téma: Ví o nás

Proč tolik tajnůstkaření a lhaní, miláčku,
proč vznášíme se na nevědomosti obláčku,
vždyť naše láska není už hříchem,
vždyť můžeš mě obdařit smíchem,
tak vysvětli mi ten výraz v tvé tváři,
jak to, že oči už ti nezáří,
není to tak složité, jak se ti zdá,
i přes to všechno budu vždycky tvá,
ale už není důvod se neustále skrývat,
už nemusíš na mě jen odměřeně kývat,
polib mě, ukaž světu, že ti patřím,
konečně zas něhu v tobě spatřím,
není tajemství už více,
není potřeba ukrývat líce,
proč netěšit se ze světa krás,
když teď už ví o nás.

- James?
- Áno pane?
- Už o nás vie?
- Kto pane?
- Kto asi, James? Lord Fusakel určite nie. Svet, James. Vie o nás svet?
- Neviem pane, tá nahrávka ešte nevyšla.
- James, ty jednoruký žonglér, ja sa ťa nepýtam, či vyšla nahrávka, ale či o nás svet vie.
- Aha, pane. Už rozumiem. V tom prípade o nás svet ešte nevie.
- James, a nahrávka? Už vyšla?
- Nie pane, tá zatiaľ nevyšla.
- Ako je to možné James? Však nám sľúbili, že vyjde hneď.
- Je Veľká noc, pane. Vtedy veci nevychádzajú.
- Veľká noc, James?
- Áno pane.
- Priprav pušku. Tento rok už veľkonočného zajaca dostanem, ha, ha.

"A jsi si opravdu jistý, že Obi-Wan o nás neví?"
"Ale prosím tě, Padmé, samozřejmě že ne. Ten by nepoznal flirtování, ani kdyby mu tancovalo nahé pod nosem."
"Nepodceňuješ ho trochu? Naposled když jsem s ním mluvila, tak mi věnoval takový divný pohled, jako by to tušil..."
"Jsi moc paranoidní, Padmé. Obi-Wan nemá ani ponětí."
Mezitím, kdesi v Chrámu Jediů, Obi-Wan s nadzdviženým obočím četl zprávu, kterou mu zanechal jeho bývalý padawan. Musím něco důležitého zařídit, vrátím se asi až zítra ráno.
"Bylo by vážně jednoduší předstírat, že nic nevím, kdyby si Anakin aspoň vymýšlel lepší výmluvy," povzdechl si trpitelsky.

Snažil jsem se být maximálně potichu. Nehýbat se a nedýchat.
„Přece po něm nebudeme střílet,“ ozval se hlas za rohem.
„Leda uspávací pistolí,“ zasmál se druhý.
Tolik tedy k mému velkému útěku. Někde jsem musel nešťastně odbočit. Nechápu sice jak je to možné, protože plány budovy mám v hlavě – ale stalo se.
Možná to bylo tím otřesem.
„Pst! Neví o nás!“ řekl první.
Ale vím, pánové, pomyslel jsem si. Vím. Za prvé dýcháte. Za druhé vaše kolínská je příšerná.
„To bych rád věděl, co teď uděláš,“ promluvil mi těsně u hlavy duhový jednorožec. A zamrkal.
Musí to být ten otřes.

„A fakt to bude fungovat?“ Zeptala se drobná zrzka, která dávala pozor na dveře, zatímco její kumpánka se činila u nočního stolku jejich spolužáka. Plán byl sice dobrý, to bez pochyby, ale co když jim to nevyjde?
„Si piš, že bude. Brácha za to ručí. Prej to nejde vůbec rozeznat a odkouzlit se to pak nedá. No jen si představ Ezru s růžovými vlasy. Ten se zblázní!“ Leslie se pobaveně zašklebila a přehodila krabičku obsahující pomádu za tu se žertovným gelem. Maeve se zazubila, ale pak koutkem oka zachytila pohyb ve dveřích a zpanikařila.
„Sakra, Leslie, zdrháme! Ví o nás!“

„Sešli jsme se, abychom uctili památku dalšího padlého ve Velkém byrokratickém boji. Minutou ticha nyní vzpomeňme našeho bratra.“
Truchlivé ticho přerušil pozdě přiběhnuvší člen společenství.
„Našli nás! Ten chlápek v Bruselu, co to řeší, ví o nás, sestavuje seznam!“ hystericky zařvalo Tělové mléko.
Dětský olejíček se rozplakal.
Šmoulí zmrzlina zezelenala.
Kočičí jazýčky omdlévaly.
„Co z nás teď udělají?!“
„Nejspíš Kakaovou pochutinu tvaru lehce asociujícího jazýčky.“
„Dopadnu jako chudák máslo; bude ze mě Tělové! Musíme něco udělat, bojovat!“
Všichni hlučně souhlasili, zejména Šmoulí zmrzlina; nechtěla, aby byly výrobní postupy Gargamel Corp. odhaleny - to by totiž vedlo k jejímu vyřazení ze společenství.

"Když já nevím," váhala Eva, když ji Adam táhl za ruku do křoví. "Pořád se mi zdá, že nás při tom někdo pozoruje."
"Nesmysl, nikdo tady přece není," opáčil Adam a chytil Evu za zadeček a postrčil ji za keř.
Evu nepřesvědčil. "Nemůžu se toho pocitu zbavit, můžeš tomu třeba říkat šestý smysl. Určitě nás někdo sleduje, povídám."
"Tak ať," pronesl Adam, vzal ji do náruče a položil ji do hebké trávy. Umlčel její protesty polibky a něžnými doteky. Brzy přiměl Evu zapomenout na její šestý smysl, nebo jak to vlastně nazvala.
Mezitím se na nebi nad nimi otevřela špehýrka.

Elrond v něm od začátku viděl faleš. Vtíral se do pozornosti vlivných elfů, oslňoval je svou krásou a vysával z nich informace. Obdivoval umění a nadšeně poslouchal, s jakou úctou o něm mluví ostatní. Jako by zkoumal jejich slabosti. A navíc mu bral jeho Ereiniona. Rvalo mu srdce, když viděl, jak se spolu smějí. Navíc to vypadalo, že si je toho vědom a užívá si to.
Vzpomínal na to, když dostal Vilyu. Prsten, který musí chránit a nikdy jej nesmí použít, protože by si jej temný pán podmanil. Annatarovi se podařilo prokouknout i elfy, přes jejich lásku ke krásným věcem.

Víte o nás, asi jako zvířata vědí, že se blíží zemětřesení. Instinkt vám říká, že nejste sami, přestože nás nevidíte a neslyšíte. Někdy jsme si tak blízko, až nás srdce bolí: když hledíte na hvězdnaté nebe a přemýšlíte o smyslu života, když si s posledním nádechem vzpomenete na to, co jste vlastně vždy věděli. Jsme tu s vámi.
I přesto dál ničíte to, co jsme vám dali, sami sebe i svou planetu, jako byste byli jediní, na kom záleží.
Zvířata tušící přicházející pohromu jsou chytřejší než vy, lidé. Vy slepě pokračujete po svém, ačkoliv vám posíláme jedno varování za druhým.

*Ví o nás. Charlie konec*
Kapitán se zastavil a bleskově přemýšlel. Pak zmáčkl tlačítko na své vysílačce.
*Balerína, všem jednotkám, Balerína.*
V tu chvíli se událo několik věcí. Rozhoukaly se alarmy, jak si nepřátelé všimli jednotek SEALS* infiltrující jejich loď, jednotky z Taury zrušily utajení a zároveň se z hyperprostoru vynořila výsadková loď Achilles doprovázená USS George Hammond.
Kapitán věděl, že právě teď se rozhodne o výsledku celé operace. Jeho vojíci byli přečísleni nepřáteli více než stokrát. Poté, co selhalo utajení, byla jejich jediná výhoda v rychlosti a v nepřipravenosti obránců nepřátelské mateřské lodi.
Nadechl se, a rozběhl se vpřed.