Matrix

Uprostřed parku stáli dva muži v černých oblecích.
Déšť jim bubnoval na ramena, ale zdálo se, že si toho vůbec nevšímají.
Jako by s napětím na něco čekali.
"Všichni jsou připojeni?" zeptal se jeden.
"Ano, v systému je všech osm miliard lidí," zazněla odpověď.
"Výborně, konečně je to stabilní," řekl první a rozhlédl se.
"Ano, měl jste pravdu s tou svou teorií."
"Lidský mozek interpretuje realitu pomocí bídy a utrpení."
"Vyladění překvapivě nakonec nebylo tak těžké."
"Stačilo přidat politiku, války, drogy a pár chorob."
"Nezapomeňte na laciné telenovely, bez těch by to nešlo."
"Pravda. Teď už snad dají konečně pokoj."

Měl strach. Byl… zmatený. Opravdu tohle chtěl? Co když nepřežije? Nebylo lepší žít v blažené nevědomosti?
Byli v pasti. Zoufale se snažili uniknout hrozbě.
Cítil nepřátele, tam za zdí. Copak proti NIM mají šanci?
Když on není… není… Jak si vlastně mohl myslet, že je výjimečný? Podlehl tomu mámivému hlasu… Jenže to je pryč. Vědma tu prchavou naději zničila.
„Dostali Morphea. Mizíme!“ zařvala Trinity a stáhla ho dolů.
Morpheus se pro mě obětoval. Obětoval se pro přelud… pomyslel si Neo.
Pak ale pohlédl na Trinity. V jejích očích spatřil odhodlání, víru a… lásku? Možná ještě nebylo vše ztraceno… Budou bojovat!

fandom na konci...
Utkvělý pocit, že něco je špatně. Sžíravé pochyby o vlastní existenci. Mučivá touha po změně. Zoufalé hledání cesty. Hluboká beznaděj z neúspěchu.
Pak přišla ta žena... Mohla říkat pravdu? Měl jí uvěřit? Je toto řešení, po kterém pátral?
Váhal... Jeho současný život byl pochmurný... ale poskytoval mu určité jistoty.
Toužil po změně a stejně intenzivně se jí obával.
Probudil se a cítil se... jinak. Nic si nepamatoval. Nebo snad... Ne, to je nesmysl, to se mu muselo jen zdát...
Pomalu zvedl ruku a vzadu na hlavě si nahmatal otvor. Něco se definitivně změnilo. Jen si nebyl jistý, jestli k lepšímu...
............
Fandom: Matrix

Téma: Muž přes palubu
Fandom: Matrix
Černá limuzína plná lidí pomalu projížděla nočním městem. Nakrátko ostříhaná blondýna držela s překvapeným výrazem v ruce jakýsi přístroj. "Nebyla tam," řekla žena. "Co tam nebylo?", zeptal se muž ležící na podlaze vozu. "Ta štěnice, co jsme mysleli, že ji máš," odpověděl velký černoch s brýlemi na nose. "To nevadí Neo, nic se neděje, tady si vystup," řekl černoch. "A co bude dál?", zeptal se Neo. "Dál? Zavoláme ti." Neo vystoupil a limuzína zmizela v dešti. "Pan Anderson?", zeptal se muž v tmavém obleku. "Co jsi to udělal?", ječela blondýn na černocha v limuzíně. "Klid Switch, nebyl to ten pravý."

Dnes…
s ní mluvil. Ano, řekl jí o tom proroctví.
Dnes…
už ví, že to řekla jiným; těm, kterým se to mělo donést.
Dnes…
se objevil ten, o kterém si myslí, že se ho to týká.
Dnes…
mu to řekla. Vědma.
Dnes.
Je stále dnes. Jeden a ten stejný den, pořád dokola.
Dnes.
Chyba v Matrixu? Zase?
Dnes.
Zastaví kulku? Uvěří tomu, že je Vyvolený?
Agent Smith sledoval blížícího se Nea naprosto bezvýrazně, jak už to agenti dělají. Vše bylo tak, jak to má být. Uvěřili tomu. Samozřejmě.
Pomyslel na to, ale nakonec ono slovo neřekl.
Apríl je tak… fádní.