Matrix

Hnusný, smradlavý…člověk. Ubožák, tak neschopný a přitom arogantní.

Bez obav, jednu holku ještě zvládnem.

To určitě. Trinity jeho „pečlivě vycvičené muže“ rozmlátila na kaši a ani se nezapotila. 

Co hůř, unikla i jim. Když se nad tím zamyslel zpětně, uvědomil si, že to byl okamžik, který vedl až sem.

Teď ale všechno skončí. Zlikviduje Nea a celé hnutí odporu se zhroutí jako domeček z karet. Zlomit Morphea bylo báječné. Zničit Nea bude ještě lepší. Neměl sem lézt, pitomec. Myslí si, že je něco víc. Výjimečný, snad dokonce vyvolený. Kecy, měl jen štěstí. 

Agent Smith se ďábelsky usmál a rozběhl se…

Být Vyvoleným nikdy nebylo snadné. Když už si myslel, že je konečně hotovo, obrátil se mu zase život naruby. Mohl si za to sám, když si od Morphea vzal červenou kapsli? Bylo to ale správné rozhodnutí. I dnes by se rozhodl stejně.
Tak tu bojoval proti strojům. Stýskalo se mu po starém životě, starých kamarádech, staré lásce. Ale musel uznat, že Trinity je fajn. Hlas agenta ho vrátil do přítomnosti.
„Dnes Vás zničím, pane Pottere!“ zahřímal agent a vyprázdnil zásobník. Kulky se v letu zastavily.
„Arresto Momentum, neverbálně a ještě bezhůlkově,“ vysvětlil pyšně Neo - Harry. „Pošlu tě za Voldemortem. Expelliarmus!“

Morfeus se smutně usmál. Pozoroval jak Neo, který se poprvé díval na skutečný svět vlastníma očima propadá zoufalství. Ano, probuzení nebyla hezká.
Stáli na ulici, kolem davy lidí. Obličeje prázdné, všichni se dívali do svých telefonů.
“Nepřetržitý tok vjemů a emocí,” řekl Morfeus. “Jakmile si stroje uvědomily, že k zotročení lidstva stačí tak málo, nebylo cesty zpět.”
“Drogy?”
“Těch vůbec nebylo třeba. Dávají si to dobrovolně, už od miminek. Za krátký čas dojde k nevratným změnám v mozku. Roztěkanost, deprese, smrt.”
Neo zavrtěl hlavou.
“To není možné. Lidstvo by se nevzdalo. Ne takhle hloupě.”
Morfeus pokrčil rameny.
“Už se stalo.”

Zpráva byla pro agenta Smithe velkým zklamáním.

"Dj", jak osobu jeho evropská verze označovala, byl očividně velký přehmat.

znám pod jménem: Arnoštek
vazby: žádné
kontakty: žádné
podezřelé aktivity: bohémský život

Na fotografii připnuté ke zprávě byl vysoký chlap. Měl doširoka rozevřené ruce, díval se kamsi nahoru a zřejmě při tom zpíval. Vlasy barvy pochcané slámy, účes připadal příšerný dokonce i citově ploché umělé inteligenci.

Pod fotografií našel Smith poznámku.

"Prý dělá z lidí ty nejlepší tanečníky disco."

Smith zprávu i s fotografií znechuceně zmuchlal a zahodil. Anderson by si určitě vymyslel lepší krytí. A lepší jméno. A hlavně lepší účes.

Co už, pomyslím si rezignovaně. Šílenou rýmou měsíc začal, ještě šílenější končí. Nicméně aspoň jsem se díky tomu neomezila na jeden fandom a mohla jsem vyvenčit více oblíbenců.
Saturnin vejde, vzorně se ukloní, ale jiskra v očích napovídá, že je připraven reagovat na každou špatnost.
Hawkeye ležérně popíjí, cokoli se vylinulo z kolony, spokojeně přitom klábosí s B.J.em i s Margaret.
House přátelsky (cože?!?) kyne holí. Zjevně je předávkovaný Vicodinem.
Neo se vrhá zachránit svět.
Jon nic neví.
Bodie se culí jen a jen na mě.
Tak zase za rok, přátelé, zamávám jim. A nezapomeňte na šetření energiemi.

Nebojím se, tohle už jsem přece několikrát dokázal! Povzbuzoval se
Taky sis jednou nepěkně nabil hubu… upozorňuje pesimističtější druhé já.
To bylo poprvé, od té doby jsem se mnohonásobně zlepšil.
Jasně, jsi skvělý a přitom taaak skromný.

Neo potřásl hlavou. Trinity mu přinesla klid. Když byl od ní daleko, pochyby se vrátily a byly silnější než kdy dříve.

Uměl létat, kruci. Krok do prázdna by pro něj neměl představovat sebemenší problém.

Co když agenti změnili pravidla Matrixu? Zavrtala mu v hlavě další obava. To dělávají.
Nemůžu umřít. Moje skutečné já je na Nabuchodonozoru.
Jasně, jsi tu vlastně na výletě, pohoda…

„Chcete svět bez pravidel a omezení? Svět, kde je možné úplně všechno? Otevřete svou mysl, ukážu vám ho.“

Neo trénoval motivační proslov. Trinity se musela držet, aby ho chlácholivě nepoplácala po hlavě. Byl vyvolený. Tomu věřila, celou svou duší… dlouho předtím, než ho vytáhli z Matrixu. Blbé bylo, že když konečně uvěřil i on, začal se chovat… hm, jako poslední spravedlivý, spasitel, neomylný.

„Neo, lásko,“ pohladila ho, „uvolni se, jsme sami, nemusíš být dokonalý.“
„Ale já…“ zakoktal se, zatvářil se zmateně, „tolik lidí na mně závisí.“
„Vím,“ přikývla. „Ten nový svět, jak si ho představuješ? Můžeš mi ho třeba nakreslit?“

Seděl před kavárnou a dopíjel espresso, když je uviděl přicházet. Byli tři, všichni vypadali ve svých tmavých oblecích prakticky stejně. Než k němu došli, ještě chvíli si užíval toho pocitu.
„Pane Andersone, jak jste si užil svůj volný den?“ zeptal se jeden z nich.
„Je to fascinující, že? Tak jednoduchý, prostý a bezstarostný život vedou tihle lidé,“ odpověděl Neo a prohlížel si mlčenlivé tváře v proudícím davu.
„Ano, před námi to nikdy takhle jednoduché neměli,“ odpověděl jiný agent.
„Je to vlastně strašlivé a osvobozující zároveň, nic nevědět a prostě žit,“ řekl zamyšleně Neo.
„Proto jste si také vybral návrat. Půjdeme?“

„Neo, dej si pozor, sledují tě,“ zašeptala mu do ucha.
„Kdo jsi?“ vydechl.
„Říkají mi Trinity,“ odpověděla.
„Trinity? Ta Trinity? Co se nabourala do databáze berňáku?“ zíral nevěřícně.
„Jasně, máš s tím problém?“ ušklíbla se pobaveně.
„Já jsem myslel… že jsi chlap,“ vykoktal zmateně.
„To většina chlapů…“ utrousila.
Potom mu píchnuli do břicha štěnici… propadnul se norou…
Naučil se skákat z mrakodrapu… uhýbat kulkám… jíst blivajzy na Nabuchodonozoru… nevěřit zrádnému Cypherovi…
Občas mu lezlo na nervy, jak na něj všichni spoléhají na zachránce světa. Ale přesto byl vděčný za to, že tehdy následoval bílého králíka. Jen díky němu ji poznal…